Nojono. Vzhledem k tomu, že vstávám v šest a
chodím do školy na sedmou, abych se porvala se svými spolužáky o mikroskopy,
není o zmatené ranní půlnoční historky nouze. (Komu se dobře vstává v tuto
hodinu, vzpříčí se bez úhony na posteli, nepolévá se horkou kávou, nesprchuje
se v pyžamu, neukopává si palce a nesnaží se urazit si ramena o futra, ten
ať mlčí navždy!) Dnes ráno napadl sníh křupánek a Brňané si moc nevěděli rady s jeho
odklízením, což chápu v sedm ráno, méně to chápu v poledne. A mé
nebohé rozespalé já všem ukázalo, že i holka z hor se umí smeknout a
předvedlo to v šalině, kde byla, věřte nebo ne, namrzlá podlaha za všeho
sněhu, který kdo na svých botech natahal dovnitř. Komiksový tvůrce Walt Disney by
mi na místě vysekl poklonu, že padám jako jeho výtvarné počiny. Smyk, jedna
noha nahoru, druhá noha nahoru a kecnutí si na zadek z výšky. Au. (Moc
díky, že jednu z mých oblíbených profesorek jsem potkala včera a ne dnes. Jo
a taky, že nemám zlomené obě nohy, ruce, klíční kosti, nebo žebra. Prostě díky,
že nemám zlomené cokoli.)
Zároveň jsem si na bytě zapomněla telefon a celou dobu
trnula hrůzou, že jsem ho buď ponechala jeho osudu někde na cestě, nebo, jak už
to tak bývá, budu mít tisíc zmeškaných důležitých hovorů. Jo, psychologové by
si na mně mnuli ruce, protože toto je prý klasický příklad naprosté závislosti.
Ne, není to příklad závislosti, jen je to vzpomínka na včerejší den, kdy jsem
obdržela telefonát od své kamarádky, která neustále hystericky opakovala: „Ale
já to nechtěla udělat, když von se mi tam připletl! Já teď nevím, co mám dělat,
když já to vopravdu, ale vopravdu nechtěla udělat, za to jsem nemohla...“
Vážení, já jsem myslela, že nejmíň někomu prostřelila čéšku! Než jsem z ní
vytáhla, co se vlastně stalo, stihla jsem dojíst oběd, zaplatit neodbytnému
číšníkovi za meníčko, ujet 4 zastávky šalinou a dojít domů. A co se vlastně
stalo? Šlápla jejich psiskovi na nohu a pes prý běhal po zahradě po třech a
odmítal k ní přijít na zavolání. Nakonec jsem ji uklidnila, nadiktovala
číslo na veterináře a donutila ji nalákat psa na pražskou šunku. A za půl
hodiny jsem obdržela telefonát – no, von už nekulhá, nechá si na to v klidu
šáhnout, veterinář do telefonu říkal, že když se to zase nezhorší, máme zůstat
doma. (Ještě, že je to náš známej a je tak hodnej, že nevyšetřil psa, neřekl si
o sedm stovek a pak jí vítězoslavně neoznámil...... že to vlastně nic není.)
Přijdu si jako vážně starej chlap, protože mám dost vážné
problémy s prostatou. Nepoznám ji a nepoznám. Aspoň, že se mi
nezvětšuje.... před očima.
Navštívila jsem lékárnu. Znáte jinýho magora, kterej s sebou
všude tahá tuny léků a ještě polovinu jich odmítá brát, s tím že mu zničej
játra, ledviny, žaludek / jsou zbytečný / stejně nezaberou? Musela jsem si
koupit Vincentku do nosu, protože z nosu se mi při každým přechodu z tepla
do zimy, ze zimy do tepla, nebo při delším pochodu zimou valej litry tekutin a
moje sliznice to nějak nezvládá. Přišla jsem do lékárny, slušně jsem pozdravila
a paní oznámila, že chci „Vincentkový stříkátko do nosu“. Vyvalila bulvy, potom
se na mě podívala jako na žáčka v první třídě a vysvětlila mi, že neví, co
chci. Než jsem si vzpomněla na slovo sprej, uteklo mi půl rána. Do týhle
lékárny už asi nikdy nevkročím. Farmaceutů mám kolem sebe kopec, tak vím, jak
je nepříjemný, když přijde pacient a chce takovou tu fialovou mastičku, o které
neví na co, ale ví, že minule mu jí předepsal pan doktor XY, kterej je ještě ke
všemu praktik, aby mohl předepsat mastičky na sto věcí. Standardně se z toho
po třech telefonátech doktorovi, názorné předváděčce několika fialových
mastiček pacošovi a vytvoření dvoukilometrové fronty protestujících nemocných
vynoří něco jako sirup na suchý kašel. Ale tohle byl jasně zadanej požadavek,
kterej je pochopitelnej dětem od pěti let. Achjo. No, nebudu si stěžovat.
Majte sa, já jdu na vaječník. Už z toho pomalu ovuluju!
Ta hláška s prostatou mě uplně dostala.)
OdpovědětVymazatA ano, běžně okolo půl sedmé ranní taky nefunguju, vrážím do stěn a nepoznávám dávné přátele.
Prostata je bestie.
Díky, v těchhle věcech neradno být sám. Horší je, když bydlíš s někým, kdo ráno vyskočí a je hned rybička. Mám z toho pak ještě větší mžitky!
OdpovědětVymazat:-D :-D :-D
OdpovědětVymazat