Malá vYjÍmka

Tak jo. Zatímco bojuji s větrnými mlýny svojí neschopnosti vstát na čas a vůbec plnit to, co jsem si nařídila, dělám i jiné věci. Například postávám v průvanu (na výjezdovém cvičení) jenom proto, abych nakonec byla odměněna hořkým horkým čajem (toto je jazykový chyták pro slovenské čtenářstvo) a chlebíčkem s bramborovým salátem, kterej já sice zase tak moc nerada, ale zase nepohrdnu (ještě, že nehubnu). Taky se snažím bleskově a střelhbitě listovat v zákoně, abych předehnala všechny svoje spolužáky a číst paragrafy až do konce, protože výjimky, ty jsou, moji drazí, vždycky až na konci. (Co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš. Paragrafy byly dycky moji kámoši, doufám, že je to neopustí.)

Zde bych chtěla zdůraznit, že stále zvažuju žalobu jazykovědců ohledně pravopisu slova výjimka. Jeho správnou verzi jsem se (jen tak mimochodem) dozvěděla asi až v 18 letech. Náš pan učitel na naší elitní základní škole (ehm) nás o ničem takovém nepoučil. Snad jediné, co si od něj z pravopisu vybavuju, je památná věta „Pomni vole, že nejsi kráva.“, na které nám chtěl demonstrovat nutnost psaní „n“ ve slovech typu zapomněl.  Taky nám zdůraznil, že paní učitelky to učej na slovu pomněnka, ale že v naší třídě by se jistě našli debilové, kteří by napsali poměnka a četli to pomněnka, takže takhle to bude pro nás lepší.  Možná někde u něj je zakopaný pes, proč jsem nikdy nepochopila záhadné poučky „Ti Tobě“ pro pravopis „Mně Mě“ a vždycky musím přemýšlet, o jaký to jde pád. Matčin a otcův v této debatě vynechme. Každopádně jestli není příhodná žaloba za výjimku, je určitě příhodná za výjimečně, protože to neříká fakt ani jedno promile populace.

Sice mi bylo odřeknuto večerní pivo, což mě mrzelo, měla jsem ale víc času na intenzivní studium reprodukčního a vylučovacího systému. Z reprodukčního systému jsem sem původně chtěla vypsat některé perly, ale přespříliš by to svědčilo o mých pubertálních sklonech, takže jsem to vynechala. Že by první signály dospělosti? Konečně?! V souvislosti s tím, jsem si vzpomněla na svého spolužáka (tentokrát na gymplu), kterej byl zkoušenej z pohlavního aparátu. Nevím, jestli na všech středních školách platilo to úchylné pravidlo, že chlapci mluví o ženském genitálu a holky o mužském, ale u nás to tak bylo. Spolužák schytal menstruační a ovulační cyklus. Nevěděl nic, ale za sprostou lež, že je věřící, dostal 3-. Doufám, že to funguje pořád!

Mějte se výjimečně.