Kachna. A pak čau.

Tak a je to tady. Maminka s tatínkem mi k obědu naservírovali kachýnku s bramborovým knedlíčkem (po vzoru meníčko a polívčička) a s mírně radostným úsměvem na tváři mě opět vykopnou do velkého světa jménem B(u)r(a)no(v). (Ten vošklivej vztah k Brnu mi odpusťte, je to důsledek naší velmi kvalitní brigádky s panem Mirkem a dalšími. Ono mě to zase přejde.)

Říká se, že si máte na nové období vždycky koupit něco nového. Tak jsem si řekla proč ne a na nový (a dle rozvrhu zjevně megašťavnatý) semestr jsem se vybavila dobře (posuďte sami):
Aknestop 2 ks (jo, ten bude potřeba)
Šampon na mastné vlasy 500 ml (ten bude potřeba možná ještě víc)
Krém na staré ruce 1 ks (umíte nějak inteligentně do češtiny přeložit antiejdžing?)
Pastelky 12 ks (po tom, co přišla hláška z parazitologie, že budeme potřebovat i růžovou i oranžovou i fialovou a já prohlídla svoje pastelkový torzo, musela jsem tento nákup uskutečnit... nevím, kam se to všechno podělo, protože úplně až úplně* jsem za svůj život vymalovala jen červenou a modrou, což doufám, nic nevypovídá o mé psychice - a kdyby jo, neříkejte mi to, co se týče mé psychiky radši žiju ve sladké nevědomosti)
Penál 3 ks (mám velkou spotřebu - ztrácím, rozbíjím,...)
Zvýrazňovače 6 ks (nějak se začít musí, po posledním zkouškovým jsem /co se týče zvýrazňovačů!/ trochu vyprahlá, zato mám doma stále 3 balení fixek Koh-i-noor, z nichž je pouze jedno otevřené)
Náplně do propisky 5 ks (mám velkou spotřebu, rukou píšu asi tak často jako průměrnej středověkej písař o dovolené)
Náhradní náplň papírů 3 ks po 100 papírech (to souvisí s mým hysterickým písařstvím)
Eurofolie 2 ks po 100 deskách (to se vždycky hodí)
Kokyna 1 balení (abych se nerozbrečela hned první přednášku).

Neustále se mě někdo ptá, jestli se těším nebo ne. Co to je za blbou módu. Na takový věci je dovoleno ptát se pouze budoucích prvňáčků, a to až v době, kdy už mají doma tašku aktovku. Tu by jim ale neměl nosit Ježíšek, to je nejvíc divná věc na světě, protože dostat v prosinci tašku a devět měsíců napjatě čekat, trochu se bát a trochu se těšit, je podle mě pro pěti až šestiletý dítě takovej stres, že se mu v klídku může spustit trias poplachové reakce a co pak s ním, až bude úplně vyřízený? (Toho si taky nevšímejte, snažila jsem se dnes ráno ještě si něco rychle načíst, ale bylo to dost hektický a trochu jsem se z toho zbláznila.)

Taky jsem se konečně rozhodla, že dokončím tu před lety rozháčkovanou čepici. Když jsem ji konečně vybalila z krabice a uviděla tu neumně slátanou řadu krátkých a dlouhých sloupků, musela jsem to všechno ihned v naprostým hysteráku vypárat a začít znovu. Abych se trochu motivovala, rozhodla jsem se, že sem budu přidávat stadium pokroku. Abyste viděli, jak na tom jsem. Takže od dnešního rána asi takhle:

No a to je asi tak všechno. Já teď jdu freneticky pobíhat a hrnout věci do krosny. Doufám, že jich půlku nezapomenu. Majte sa.

* Takto nás jednou navigoval jeden hodně opilej pán... Kupodivu jsme došli správně. Tak na něj teď v dobách těžkého chlastostopu myslím.