středa 9. května 2012

Jubilejní 40. článek (jako vždy o všem a o ničem)


Nuže, po minulým propařeným týdnu doplňuju deficity. Piju hodně tekutin (vyjma alkoholu), zdravě se stravuju, hodně spím a jsem všeobecně nudná a spořádaná holčička. (Trochu kecám, ale znáte to.) V pondělí jsem opět z důvodu nesmyslně zavřené menzy byla nucena jít do restaurace a dát si meníčko, který tvořil hovězí steak s opékanejma bramborama. Opékanejma, chápete? A to od minulýho tejdne hubnu do plavek (což se bohužel zatím projevilo jen tím, že jsem si dala v neděli jednu sadu cviků na břicho /který jsem – považte!!! – svého času cvičívala každej den/ a v pondělí jsem se nemohla hejbat, tak jsem to prozatím odložila). I v úterý jsem samozřejmě byla nucena jít do restaurace, protože na brněnském bytě máme plynovej sporák (šporák, jak říká náš pan domácí, což mě fakt baví), kde měli jen jednochodové meníčko pro chudáky, kteří museli i ve svátek pracovat (a pro lenochy, kterým se nechce vařit, případně vyrůstaly v domě, kde je všechno na elektriku a plynu se bojí – kdyby jste nikoho takového neznali, právě čtete jeho článek), které čítalo vepřovej steak (pro změnu) s nejvomaštěnější bramborovou kaší, kterou jsem kdy jedla, takže jsem to musela zalejt dvěma řezanejma (sakra, co jsem to na začátku říkala o tý zdravý stravě a nepití alkoholu?), protože žlučník je žlučník a máme všichni jenom jeden, že.

O poslední peníze mě obrala Zu, která se zase naopak rozhodla trochu peněz investovaných ve svých přeplněných skříních (které teda podle mě máme všechny) dostat zpět, což se některým lidem nelíbí a označují ji za psychicky nemocnou a podobně. Psychicky nemocná jsem možná tak já, protože naprosto nehynoucí láskou miluju svetry a svetříky a musím mít všechny pěkný svetry světa (i když pak většinou tahám svůj černej propínací, protože se prostě a jednoduše hodí ke všemu), ale mám závažnej deficit triček a šatů a vůbec věcí pod ty svetry, takže je za chvíli budu asi nosit na holé tělo, jako paní z osmdesátejch let, což mi připomíná jednu děsnou historku mého instruktora v autoškole, kterej mi (vyplašené osmnáctileté dívce vyprávěl), jak měl s nějakou fešnou padesátkou kondiční jízdy a povídá jí: „Si ten svetr sundejte, vidím, jak se potíte a mně je zima.“ No a paní si prej sundala svetr a pokračovala v jízdách v podprsence. Na to vždycky zálibně pokejval hlavou, upozornil mě, že to NIKDY nemám dělat a řekl: „A pak, že ty úchyláci jsou ty instruktoři!“

Nějak se na mě valí blížící se zkouškový, zápočty, povinnosti, seminárky, psycha. Zrovna předevčírem v noci jsem vytvářela jednu práci, do který jsem jako vždy nevěděla, co psát, což fakt nesnáším. Přečetla jsem si to ráno a chtělo se mi plakat, že jsem něco takovýho vůbec byla schopná vyplodit. Jsem marná.

A víte co? Jdu se učit. Tak.

7 komentářů:

  1. Zrovna my třeba máme doma šporák. :-) A babička ta má ještě něco lepčího, ta má šporhelt. Hold Valašsko to je uplně jiná liga. :-) Plynu se nebojím od té doby, co k nám v devadesátých letech do vesnice přišla plynofikace. Ale takový plynová trouba to je moc i na mě. :-) A gratulace ke 40-týmu příspěvku! Jen tak dál, ať mám co číst. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. šporhelt? Ehhh, to bych vůbec ani nevěděla, vo čem se mluví!

      Vymazat
  2. vtipne ako vzdy. aj my mame sporak s makkym s. (nechce sa mi prepinat na slovensku klavesnicu tak tu nemam makcene a tak...chapes ale co chcem povedat :D)
    btw ja chudnem do plaviek uz od nepamati a este sa mi to nepodarilo, lebo ja proste rada jem, tak co mam robit?
    a ten instuktor, to som skoro zdochla :D
    moj instruktor bol asi dvestokilovy a smiesne bolo uz to, ako si sadal do auta (sedadlo mal odsunute az neviem kam aby sa tam vobec vpratal) - tak cudne bokom-zadkom sa tam nasukal. a nase jazdy zacali tym ze vyhlasil "jezisi ja som strasne hladny" a my sme robili okruzne jazdy po meste a zhanali oskvarky (raz sme presli tri miesta kde by mali mat oskvarky a nemali a to uz bol dost sklamany na konci)... no, sranda musi byt

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj instruktor zase pořád čůral (asi prostata), takže jsme objížděli kolem dokola všechny veřejný záchodky světa.

      Vymazat
    2. Kamarádky instruktorka zase měla v oblibě větu : "Nevztekej se, nebo ti prdne cívka a budeš tahat nohu!" - tak jsem nabyla dojmu, že všichni instruktoři jsou nejspíš docela cynici.
      Před půl rokem jsem si koupila Ženu a život kvůli speciální příloze, což bylo CD s nějakým cvičením. Hm... Tak dlouho jsem odkládala, že si ho pustím, až jsem ho radši ztratila ;-)
      Super článek

      Vymazat
  3. btw my mame plynovy sporak ale mame tam taky gombik co ti spravi iskru a zacne to horiet, keby som mala prilozit k plynu ruku so zapalkou, asi som len o chlebe, lebo z toho mam hrozu. zapalit plynovu trubu, to ani nehovorim. ved to musis dat ruku s horiacou zapalkou az niekam do utrob a nikdy nevies co sa ti tam s nou moze stat! boze, prave ma napadlo ze idem na rok do vychodneho nemecka, co ked tam bude iba pynova truba? ani na to nemyslet...

    OdpovědětVymazat
  4. Hahaha, plynový šporák je najlepší, lebo keď vypadne elektrina, stále môžeš variť. My sme vo Francúzsku mali taký na plynovú bombu (!)(trochu sme sa báli), ktorú bolo treba čas od času vymeniť a to sme vždy nervózne kukali, jak to domáci montuje a veselo nám rozpráva, že to môže aj do vzduchu vyletieť, keby sa to zle namontovalo. A tam bola na plyn aj rúra a bolo treba tam strčiť ruku so zápalkou až dakam dozadu a potom ju rýchlo vytiahnuť, lebo to tak vzbĺklo. Ale nikdy sa nám nič nestalo, akurát sme otrlí :-D

    OdpovědětVymazat