Hokus pokus - tejden třetí

Přátelé,
máme tu další týdenní report. Sice jsem to zase moc nezvládala, ale poprvé padlo deset bodů z deseti, a to je na místě ocenit.

30.4.2012

Budík obligátně na 6, jako každé pondělí, to fakt nesnáším. Vstala jsem pouze s velkými obtížemi a zase pozdě. To vstávání, to je opravdu můj mor a je to to, s čím teď nejvíc bojuju. Sakra práce už se mnou. Jinak normální den, sprint do školy, zjištění, že nejbližší menza i restaurace jsou příhodně zavřené, takže k obědu croissant a nanuk ze stánku před školou. Au! Potom obvyklé cvičení na hledání ve vyhláškách, kde jsem zase byla za machra – achjo, doufám, že tenhle předmět zvládnu na sto procent, protože jinak bych byla fakt naštvaná. Večer jsme šli se spolužáky pálit čarodějnice. Musím přiznat, že mě to moc nebavilo, ale hlídka, která dvakrát přijela nám uhasit oheň (a já si myslím, že právem) mě bavila moc. Sprchu jsem vzhledem k pokročilé noci vynechala, i když jsem smrděla jako topič Jan, ale zuby i odlíčení jsem zvládla. Jo.

Moje hodnocení pro tento den : 7/10

1.5. 2012

Vzhledem k tomu, že jsem sova klasická a vyspávání do oběda mi nikdy nebylo cizí, naplánovala jsem si ho na tento den, že dřív než ve 12 mě z postele nikdo nedostane. Protože jsem ale moje obě spolubydlící skřivani (jak vyšití) začaly v 8 ráno mlátit s věcma, pouštět si rádio a televizi a já jsem naproti svým protestům byla nucena v 8:20 vstát. Achjo. Potom jsem si teda umyla ty vohněm vonící vlasy, učila se do oběda, šla na oběd do restaurace (jo!), potom přišla na byt a nevyhnutelně musela usnout. Střídavě jsem spala a učila se do půl sedmý (to bylo tím ránem), bez ohledu na řvoucí rádio apod. V půl sedmý mi volali naši na skype a byli oba pevně přesvědčený, že jsem vožralá. Achjo. Co si vo mně myslej? Večer sprcha, krém, ruce. Cha.

Moje hodnocení pro tento den : 7/10

2.5.2012

Vstávačka v 7:30 a cesta na test není nic moc. Stihla jsem ale zapsat sebe i kámošku na zkoušku, a to se cení. Potom biochemie, kde jsme psali test a přednáška, kam nás přišlo pět a půl. No a potom Majáles (juhů). Pozřela jsem klobásu (fuj), 2 topinky (fuj fuj), alkoholický dryák s názvem ranní sekret (fuj fuj fuj), asi tisíc piv (ježiši, to už nemá cenu komentovat), tančila jsem... Po příchodu jsem si zvládla umejt vlasy (jo!), hygienicky se zbavit oblečení, který smrdělo, jako bych ho vytřela v popelníku, odlíčit se, vyčistit si zuby, natřít se krémem, natřít si ruce a spát. Všechny ty procesy před spánkem jsem chtěla původně vynechat, ale nakonec mi sebrali jen půlhodinu sladkého snění, což se při tom deficitu, kterej jsem už stejně měla, to bylo naprosto jedno. Dnešní den byl na jedničku (jen ne pro moje játra).

Moje hodnocení pro tento den : 10/10 (Volejme hurá a tři dny se radujme!)

3.4.2012

Budík zvonil opět v 7:30 a mně se velmi intenzívně nechtělo ven z postele. Dvakrát jsem si ho posunula o pět minut a (nevím, co jsem čekala) ten ďáblův stroj za těch pět minut zase zazvonil. Byla jsem nucena (opět) sedět na mikrobiologii s černejma kruhama pod vočima, který mi tekly z vobličeje na stůl. Psali jsme test a já si chvílema říkala, jestli by nebylo lepší nic nepsat a lehnout si tam a spát. Ale psala jsem jako divá. Potom jsem se odebrala na byt, kde jsem 2 hodiny ležela a přemýšlela, jak se mi může stát, že jsem tak ospalá a přitom nemůžu usnout. Následoval šílený sprint na angličtinu, kde jsem se jako vždy snažila předstírat, že umím mluvit i jinak než česky. Potom sprint zpět na byt, nabrání spolubydlící a výlet na Majáles VUT. Přidala jsem při tom nabírání další vrstvu makeupu, ale myslím, že mi to stejně nepomohlo. Majáles byl super – pili jsme, tančili jsme, potkávali jsme dlouho nepotkané a když jsme v jednu ráno seděli na dojezdu v hospodě a já usínala sedíc na barové židličce, bylo jasný, že zuby, obličej, ruce nebudou. Takže filmové vyčurat a spát.

Moje hodnocení pro tento den: 4/10

4.5.2012

Vstala jsem půlhodiny před budíkem, a to prosím po 4 hodinách spánku. Vykutala jsem se z lože a chaoticky jsem si začala balit věci. Potom jsem dohnala včerejší hygienické deficity, nasnídala se a vyrazila na přednášky, které nahrazovaly volna v úterních svátcích. Blbý bylo, že abych stihla vznášedlo domů, musela jsem odejít dřív, což z duše nesnáším. Cesta autobusem byla úmorná, protože jsem si nestihla koupit pití a umírala jsem žízní. Jsem debil. Naši vyměnili dveře od domu, takže jsem neměla klíče a musela u babičky čekat, až mi budou doneseny, respektive, až si mě vyzvedne táta, aby se mnou šel domů a tam mi je dal. Připadala jsem si, jako když jsem chodila do školky a takhle jsem na něj čekávala po tom, co mě babička vyzvedla. Po příchodu jsem byla odvelena se psem na veterinu, která měla ale dovolenou (upřímně uff). Večeře, znovuvenčení psa a všechny další činnosti jsem provozovala v polospánku. A v 9 hodin krátká hygienická pauza – vše důležité splněno – a vytoužený zasloužený spánek. Příští týden takhle pařit fakt nebudu!

Moje hodnocení pro tento den: 9/10

5.5.2012

Vstala jsem v půl sedmý, aniž bych měla důvod. Dělala jsem nějaký věci do školy a navštívila veterináře s naším psem. Dělal strašlivý džouky, tak strašlivý, že jsem se musela smát a bylo to slyšet určitě až venku v čekárně. Potom oběd, poobědové válení s protokolem do fyziologie (jsem hrozně neproduktivní člověk). Potom jsme grilovali na zahrádce. A pak byla strašná bouřka, který já se bojím a můj kamarád mě nutil s ním jít na pivo. Po příchodu jsem zanedbala sprchu (fakt to nešlo, sakra), ale zuby a krémy jsem zvládla (chvála bohu tomu člověku, kterej vymyslel ubrousky na ksicht, protože po několika pivech a sangriích se místo tamponku a odličováku fakt hoděj).

Moje hodnocení pro tento den: 7/10

6.5.2012

Vstala jsem brzo, protože jsem chtěla posnídat zbytky od grilování ze včerejška (který už byly dávno ztopený, takže se ani nemusím obhajovat, že jsem prase). Dělala jsem milion věcí do školy, protože jsem doháněla včerejší resty, nejvíc jsem pobíhala, umírala u toho. O půl třetí jsem se šla sprchovat a začala jsem překotně házet věci na dno batohu, telefonovala při tom, hroutila se, že nestíhám a když jsem ve tři čtvrtě na 4 běžela na autobus, kterej samozřejmě přijel pozdě, takže jsem vůbec nemusela spěchat, proklínala jsem se do posledního kolene, že nedodržuju svoje pravidla šťastného měsíce, protože jinak bych měla klídek, že áno. V autobuse se mi podařilo spát větší půlku cesty, což se mi jen tak nestává, takže jsem byla nadšená. Na bytě jsem povečeřela, vyzubila si čisty (taky jste to říkali, když jste byli malí?), natřela si obličej krémem a hodlám se válet. Asi se zase budu muset vošálit s tím budíkem, znáte mě. (A jen tak mimochodem, pokud se vám zdá, že jsem byla celej tejden v lihu, tak se vám to nezdá.)

Moje hodnocení pro tento den: 6/10