Krátce a aktuálně, jo?

Jako takhle... Pokydáte-li se jogurtem (bílým!) a uschne to, vypadá to FAKT divně, jakože fakt. Když jsem se včera v deset večer vydávala ven (v tričku zatraceně pokydaným zaschlým bílým jogurtem) a v teplákách, který pamatujou můj první (!) lyžák (a ke kotníkům se nemaj šanci dostat dobrejch pár let!), pravila jsem: „No co, tady v tý vsi stejně už žádný štěstí neudělám!“ Opět jsem zapomněla, že Murphy a jeho zpropadený zákony tu jsou se mnou a samozřejmě jsem potkala dva lidi, se kterýma bych (soudě dle prvního pohledu samozřejmě) zkoušela hledat štěstí docela ráda.

Dneska ráno jsem zase způsobila dobrou zábavu pubertální mládeži pokuřující a popíjející v 11 dopoledne (nemaj žádnou morálku, my jsme začínali nejdřív ve 3 na koupálku) v parku na lavičce u babiččina domu. Plela jsem tam (dobrovolně!) záhony a babička mi u toho nadávala: „Jseš mizerná plička!“ Nemělo cenu vysvětlovat, že nepliju (jako opodál pobývající mládež), ale plEju, což je dost podstatnej rozdíl. Smáli se mi tak vehementně, že jsem měla intenzivní chuť je poslat do patřičných míst, ale brzdila mě o to větší touha neprovokovat 7 týnejdžrů v podroušeném stavu. Jsem holt měkká. A pleju mizerně, to se musí nechat, ale prostě nejnezábavnější činnost na světě!

A jinak? Práce, jak na kostele...