Bude podzim. Rozněžňuju se!

Moji nejmilejší příznivci!

Je poslední srpnovej den a mě zase přepadá vošklivá nostalgie, jak jsem jako malá holčička šla v sametovejch červenejch šatičkách a bílejch punčocháčkách s maminkou do první třídy. (Máma mi voboje přivezla z Francie, kde tenkrát pracovně jezdila, takže jsem vypadala jako totální outsider, protože tohle bylo u nás moderní až za dva roky, že.) A jak jsem pak chodila na základku (peklo) a na gympl (o něco menší peklo) a chce se mi plakat. Fňuk. Už se těším až parchantíci vod sousedů budou unavený z celodenního zpívání, hraní si, pobíhání, procházek, logopedie, tancování, nácviků na besídku a dalších báječnejch aktivit ve školce a nebudou řvát pod mejma oknama (hurááá!). Vždycky je mi jich ale úplně líto, jak je vidím, jak se vlečou už skoro ve tmě domů a v ručičce třímaj dost neuměle vyrobenýho koníka z kaštanů a na Vánoce pomeranč se zapíchaným hřebíčkem a kandovaným ovocem. Doprčic v tomhle se snad nic nezměnilo léta, že jo Jane Ámosi?

Na nadcházející semestr, kterej bude zaručeně šílenej, jsem se právě báječně připravila definitivním úklidem pokoje. Umyla jsem si po roce (doprčic PO ROCE ! – plesk přes ručičku) vokna, tak je z nich docela vidět na tu naši zahradu, kde zrajou jablka, hrušky, hrozny a švestky, aby se v nejbližší možné době přemístily ke mně do žaludku, jo! Na nástěnku jsem vyvěsila kuřecíkomix: „Singles jsou sami, protože je nikdo nechce!“ A hodlám se tím jako správný single kochat každej den. Vytřídila jsem hromadu oblečení, který jsem odnesla ke kontejnerům (zde je důležité neumísťovat DO kontejnerů) a už odpoledne jsem se mohla pokochat, jak paní zametající chodníky vypadá dobře v mojí mikině. Vyčlenila jsem milion kusů oblečení, který potřebuje nějak zašít, a to se teď válí na podlaze a po jehle a niti ani vidu ani slechu. Po roce jsem vytáhla svoji už třetím rokem rozháčkovanou čepici a znovu si dala předsevzetí, že letos v zimě už ji vopravdu ale budu nosit, protože ji dokončím. Chachá, znám se. Taky jsem musela vyhodit valný zásoby mejch zvýrazňovačů a asi budu nucena udělat nájezd na papírnictví. Pokusila jsem se o to už dneska, ale rychle jsem vycouvala, když jsem uzřela davy maminek vyřvávající hesla typu : „Písanka!“ „Tornádo!“ „Bombičky do pera!“ „Atlas!“ „Trojúhelník s ryskou!“ (Viděli jste někdy trojúhelník bez rysky???) „Kružítko!“ „Obal na žákovskou!“ „Obal na notýsek!“ „Šest sešitů A5 s linkama!“ Moje máma naprosto nesnášela tohle nakupovat a můj táta se v tom absolutně nevyzná, takže jsem tam chodila s dědou, a když jsem byla větší, tak s tisícovkou. Když na ty doby vzpomínám, vůbec se nedivím, že lidi nechtěj děti, protože to stojí moc peněz. A když si paní učitelka vymyslí, že na tělák prostě MUSEJ bejt Jarmilky, musíte si holt udělat výlet do 50 km vzdáleného města, kde je prodávaj, holt nedá se svítit – není petrolej. K tomu všemu už teď navíc umím německy napočítat do desíti a mám předsevzetí se naučit prostě tak nějak celkově německy počítat, než mi začne kurz. Jsem prdlá, já vím, ale francouzský číslovky jsem se pořádně naučila až po pěti letech studia, protože k tomu člověk prostě musí sednout aspoň na chvíli, že.

Podzim se sice blíží, ale léto stále ještě drží pomyslné žezlo, protože jeho velvyslanci komáři mě v noci hryžou o sto šest. Stejně tak naše štěnisko bylo sice nákladnou hygienickou operací v naší domácnosti totálně zbaveno parazitů na celém těle, ale teď jich má plnou hlavu. Děkuju pěkně, že to budu muset opakovat, ale říkám vám, kdybych u toho měla zdechnout, ten pelech do pračky nedám. Já mám totiž jen jedny nervy a už tak dost pocuchaný.

Tak se mějte. A těšte se na školní rok a podzim se mnou.

P.S.: Už se můžu vdávat! Zavařila jsem kompot, nadělala jsem povidla, zvládla kolizi s pračkou, naučila se uvařit zeleninovej vývar „bez kostky“, umím obalit květák v pivním těstíčku a cuketu v trojobalu, umím smažit palačinky, umím se chovat na svatbě a k tomu všemu jsem dnes poprvé v životě nakupovala cestovní pojištění. (Přiznám, že tam trochu kolize byla, když si paní k sobě vzala moji občanku a pak po mně chtěla nadiktovat moje rodný číslo, ale zvládla jsem to a odešla se smlouvou, a to SE POČÍTÁ!)