Obalovaná cuketa, děcka!

Že bych nemohla bejt fůůůdblogerínou, to je snad jasný. Sice mi jídlo říká hodně a jím neskutečně ráda. Ale to vaření, tam je ten háček, mě vůbec nebaví. I když (a zvlášť teď přes prázdniny) jsem k němu dost často přinucená. Zvlášť proto že fritované blafy místních restaurací mi začnou nejdéle do týdne lízt krkem a halušky se taky nedaj jíst každej den, že. Proto vás dnes seznámím s jedním z mých nejoblíbenějších mnou připravovaných pokrmů (pak jsou taky třeba švestkový buchty od babičky, mirabelková marmeláda od pratety a několik vybraných jídel od tatínka, maminky a bráchy). Být na chvíli fůdblogerínou bylo dost náročný. Omlouvám se za kvalitu fotek, s foťákem mi odjela maminka, takže jsem musela fotit obstarožním mobilem, takže si nestěžujte, že je to jak v mlze, nebo to příště dostanete bez fotek a máte vystaráno. Mýt si ruce vprostřed procesu, abych mohla vzít do ruky foťák obstarožní mobil, je docela fuška. A když se vám to začne pálit a vy zahazujete ten ďáblův přístroj a kvapně si mejete ruce (protože na mobilu je přece plno E.coli), je to taky docela sranda. Nedávno jsem někde četla, že roulplejing vám zajistí mnohem lepší profesionální a sexuální život, takže doufám, že to tak bude i s tím mým blogerským. (I když třeba Kundera si to podle mě vo tom sexuálním rozhodně nemyslí, ale to už byste si holt museli přečíst jeho Falešný autostop.)

Vyjasněme si teď pár věcí na začátek, abyste si potom nestěžovali.
- Jedná se o jídlo jednoduché, když jste docela šikovní vařiči a levné, když je váš tatínek vášnivý pěstitel roztodivných zelenin a vaše babička vášnivá chovatelka slepic.
- Jedná se o jídlo vegetariánské, nikoli však veganské, neb při něm padnou nějaké ta slepičí ova.
- Při přípravě myslete především na hygienu a bezpečnost práce!
- Já píšu variantu s chilli, neb jsme doma vášnivý milovníci pálivého jídla. Kdo je měkejš, ať si dá sladkou papriku (zde bych ale se změnami přestala, jo?).

Na porci pro 4 lidi, kteří se rádi najedí a jeden kousek si ještě rádi sezobnou k odpolední svačince potřebujeme:

1,5 cukety (z tatínkovy zahrádky)
4 vejce (od babičky)
trocha té mouky
asi 125 g strouhanky (vyrobené z rohlíků v babiččině strouhankovači)
asi 125 g ovesných vloček
česnek (od tatínka)
chili

Cuketu oloupeme (u nás v rodině se říká ošuchňáme, protože ta slupka se tak nějak... šuchňá) a nakrájíme ji asi na centimetrové plátky. Plátky rozložíme na nějaký talíř nebo tácek a potřeme prolisovaným česnekem (natírá se tím líp, než když zrovna vyndáte máslo z ledničky) a zasypeme chili.

Na obrázku vidíte některé teprve nakrájené, některé potřené česnekem a některé i zasypané. Připravte si mouku, vejce a strouhanku půl napůl s ovesnýma vločkama na obalování (nejstylovější je to mít každý v jiným talíři, ale mně se to bohužel nepovedlo). Potom to prostě obalíte v trojobalu, jak vás mě to učila babička. Nezapomeňte na dvě pravidla: nepíchat do toho vidličkou (jinak trojobal spadne, protože z toho vyteče štáva) a po obalení ve strouhance to pořádně přitlačit kloubama, jako byste tomu dávali pěstí.

No a potom to osmažíte ve vrstvě oleje. To je nejhorší fotka, holt nad sporákem je tma a pánev je černá, ale vy si jistě rádi domyslíte.

No a teď to nejdůležitější na konec. Dá se to jíst s chlebem i s bramborem. A před zkouškama, které jsou obzvlášť pekelné, se to dá ládovat z ruky, ukradené tomu, kdo to čerstvě vytáhl z pánve a mastné ruce si utírat do skript a materiálů. Nám to celé rodině moc chutná a děláme to i návštěvám a nikdo si zatím nestěžoval.

Přeju dobrou chuť!

Jo a tahle porce je pouze ilustrativní pro vás. Takhle málo jsme toho ještě nikomu na talíř nenandali :-D.