Je to pech, věřte mi

Drazí i levní (i když prý každý lidský život má nevyčíslitelnou cenu, takže jste rozhodně všichni drazí)!

Slíbila jsem si, že se tady nebudu pateticky zaobírat začátkem školního roku. Už tak mě jeho existence uvrhla do příšerný nostalgie a melancholie a já jsem ve vážné obavě, že depka jako kráva čeká někde za rohem. Dostávám se pomalu do krize, že nestíhám a to semestr ještě ani nezačal! Přednáška z patologické morfologie (nepředstavujte si pod tím prosím žádné sprosťárny... anebo klidně jo) se samozřejmě přesunula do doby, kdy mám němčinu v jazykovce. Je samozřejmě možný, že se to ještě změní, ale jsem v obavě, že každej tejden budu před Sofiinou volbou, jestli jít na přednášku jednoho z nejtěžších předmětů na světě, nebo na kurz, za kterej jsem vyplázla půl milionu (půl milionu v mých očích chudého studenta samozřejmě). Modlete se za mě, ať se to buď ještě změní, nebo ať má někdo aspoň kvalytňý poznámky.

Bláhově jsem počítala s tím, že mi pod okny utichne řev sousedovic dětí  podsvinčat. Zatím v tý školce dělají houby, protože odpoledne vykvilujou, jak kdyby je na nože brali. Včera naše štěnisko nakrmily listím z třešně (z ruky sežere cokoli), takže čekám, co z něj v nejbližší době vyjde, nebo nevyjde. Původně jsem měla chuť je seřvat na tři doby. Jejich dědeček mě celý dětství drezíroval a myslím, že on je ten, kdo mě naučil nejvíc sprostejch slov. No, minimálně mi dal slušnej základ. Hodně mě v tomhle oboru přiučil jednoho červencového dne, dávno tomu, kdy bílil vápnem jejich králíkárnu. Všechny králíky dal k nám na zahradu na trávu se pást a já jsem je měla za úkol hlídat. Dodnes nechápu, proč nemohli bejt u nich a kdo vůbec tuhle moji zodpovědnost za králíky vymyslel, protože jsem z toho měla děsnej strach, přece jenom to byl dost přísnej pán. Připravil si kýble s čerstvě uhašeným vápnem kolem žebříku, vylez na žebřík... prolomila se pod ním šprušle a poroučel se k zemi do kýblů. Plácal se tam v těch kbelících a vylitým vápně a řval jako bejk slovníkem dlaždiče. Přestala jsem sledovat králíky, jen jsem s otevřenou pusou civěla přes plot. No náramná situace. Myslíte, že člověk s mým dětstvím může být normální? Nakonec jsem ale děckám nic neřekla, protože štěnisko později sežralo několik švestek samozřejmě i s peckou a teď čekáme, jestli vyjdou nebo ne. Včera, když jsem prohmatávala pytlík s jeho výtvorem, šel kolem nějakej pán a tvářil se, jak kdybych se v tom hrabala holou rukou. Asi mi tady na maloměstě chvíli nikdo ruku nepodá (jako by mi to vadilo ;-)).

Včera jsem byla na gynekologii. Před týdnem jsem tam volala kvůli objednání, protože jsem to opět nechala na poslední chvíli, jelikož to nesnáším. Naštěstí pro mě má pan doktor slabost (kvůli tomu co studuju, nic jinýho si nepředstavujte!!!), takže mě objednal na prenatální poradnu, že prej tam bude mít volněji. Posedět si v čekárně s pěti ženskejma v pokročilým stádiu těhotenství je horší, než jsem si myslela. Dokud rozebíraly zhoršení pleti, vypadávání zubů a vlasů, problémy s močením a zácpou, byla jsem velmi nezúčastněná. Když ale začaly řešit sex (takříkajíc s outěžkem), měla jsem co dělat, abych zachovala dekórum. Naštěstí jsem přišla na řadu, než se debata pořádně rozjela. Když jsem odcházela, spiklenecky na mě mrkaly a ptaly se kolikátej tejden. Běžela jsem pryč tak rychle, že byc na stovce Bolta hravě porazila.

Tak se mějte a ne, že se budete hroutit jako já. Škola je až za tři týdny!