Vy-víte-o-kom!

Uááá, tak jsem včera ZASE (jak by řekla máma jedné mojí kamarádky – „ZASE proboha proč“) pít a jsem z toho akorát kyselá. A to si ani nemusím blinkat pod polštář a vynechávat polívku k obědu, protože mi JE dobře. Majitel a zároveň obsluha, kterej se na celou hospodu nechal slyšet, že „holčičky si počkaj“, když jsme potřebovali poměrně rychle zaplatit a vypadnout, a šel zatím lámat panáky s vedlejším stolem, by byla normálně ta věc, která mě vytočila, oznámila bych mu, že na mě koná příkoří a poctila ho jednou ze svejch oblíbenejch vět o ČOIce a tak. Tentokrát ale tomu tak nebylo. Místo toho jsem celou dobu byla vytočená hlasitejma hláškama od vedlejšího stolu.

To se takhle sejde partička chlápků, co hákujou v továrně (na čemž není nic špatnýho, to uznávám), je jim mezi 35 a 40 (s tím nemůžou asi nic udělat), maj dvacetiletý přítelkyně (který v průběhu večera přicházej v různým stádiu odění, chvíli se plazej po příslušném /předpokládám/ týpkovi a zase záhadně mizej), pijou nějaký ty panáky a sedmý pivo (a osmý si vážně nenechaj odpustit) a rozjedou to tam o jiných rasách, homosexuálech, řidičkách, účetní z práce, „bábě“ z kantýny a dalších kvantech těch lidí, co na nich vykonávaj nesktuečný příkoří především tím, že existujou. Potkala jsem je už v neděli, v jiným místním lokále, kde jsem já osobně seděla s partičkou úplně jinejch chlápků (co sice z nich některý taky hákujou v továrně, nicméně jim nepije krev každej, kdo je jinej než o ni). A v tu neděli, když jejich lídr mlátil do stolu pěstí a řval o jamajským olympijským běžci něco, co by se nehodilo říkat snad ani všude-možně-kde-vás-napadne-velká-kumulace-rasistů, jsem se zvedla a šla mu vysvětlit, že jako ještě deset minut a volám policii. Zaútočila jsem na slabé místo, protože borec asi půl hodiny předtím vyprávěl, jak Jarda byl dobrej chlap, ale co je teď u těch chlupatejch, tak už mu dal dvakrát pokutu a „když jsem si to s ním chtěl vyřídit jako chlap, zabásnul mě na 24 hodin, no chápete, jakej je to vůl“?

Neměla jsem úplně dobrej pocit, když se zjevili v lokále i včera a upřímně jsem v tu chvíli přemejšlela, komu zavolám, aby mě odvez domů, protože nabitej rypáček jsem fakt neměla zapotřebí. Chlapci naštěstí naprosto nevěděli, vo koho (jak mi anglofilové říkáme) gou, takže se vůbec nechystali zlomit mi čelist (což bylo na jednu stranu děsně fajn), ale po půl hodině rozjeli svoji klasickou debatu (což bylo více, než nefajn). Tentokrát rozjížděli Prague Pride a... původně jsem sem chtěla nahodit nějaký autentický hlášky, ale fakt nemám na to příští týden zjistit, že se díky nim ve vyhledávači někdo prokousal k mýmu blogu. Chtě něchtě jsme to musely celej večer poslouchat. Za každým závěrem praštil někdo z nich do stolu a zařval: „A na to si dáme panáka!“ A úchylnej úlisnej pan majitel popad tácek a běžel ke stolu rozdávat lihoviny, div se nepřerazil. Holt asi kšeft je kšeft, nebo co.

Tááák a teď se jdu s báječnou okurkovou polívkou natáhnout k vyplňování peněžních deníků. Že blbý? Furt lepší, než poslouchat nějaký nenávistný kecy.

Zdarec jak víno!