Povšechně. Ovšem o všem.

Velectěné čtenářstvo! Z mojeho stanování (a samozřejmě z života, kterej já vedu a z lidí, se kterejma se stýkám) se vivinula RÝBA, veliká jako to prasátko. První den jsem prakticky nemohla dýchat a přesto jsem byla vyslaná na nákup, protože se schylovalo k příjezdu drahého Velkého bratra, kterej doma nebyl ani nepamatujeme. Když jsem v řeznictví chtěla něco jako „děhněčí dýtu“, byly paní za pultem docela zmatený, ale naštěstí nakonec za pomocí posunků pochopily a jehněčí mi prodaly. Hypochondr ve mně je z toho fakt rozmrzelej, myslím, že od října (jako ostatně každej rok) jedu zase na preventanu až do března (a není to reklama, jo?).

RÝBA  mě donutila trochu zvolnit tempo, takže jsem se rozhodla konečně zase po roce otevřít knihu, která není učebnice / skriptum / naučná literatura, ale beletrie! Nakonec jsem z beletrie slevila na brak a vytáhla detektivku. Sakra, detektivky nikdy nebyly můj žánr a v době, kdy jsem nejvíc četla, jsem navíc byla čtenářskej snob a nic jako detektivku bych nevzala do ruky. Bývala jsem v pubertě fakt hroznej pozér, n'est-ce pas? Vybrala jsem si Eda McBaina, což by mi moje bývalé já třeba i odpustilo. Co mě ale zarazilo, bylo, že v překladu z roku 1988, kterej je po všech stránkách dost kvalitní, se vyskytuje slovo přítel ve smyslu partner. Což je věc fakt zvláštní, protože si poslední dobou pořád všímám, že si někdo ve věku 40+ stěžuje, co to slovo má znamenat, že přítel je přeci přítel a né druh... Byl překladatel ledabylý a boyfriend prostě přeložil boyfriend? Tomu nevěřím, protože jinak je to přeložený fakt dobře a navíc z kontextu jasně vyplývá, že se nejedná o dávného přítele Tondu. Předjímal? A nebo se to prostě někdy nějak používalo? Jsem z toho dost zmatená. Jak tak tu knihu všude nosím s sebou, válím ji po roztodivnejch místech a usínám na ní, nutí mě to přemýšlet, jestli bych se takhle chovala i ke čtečce. Asi ne. Proto jsem se teď, díky své rýBě a Ed McBainovi rozhodla, že jsem zastánce papírových knih, chacha. A navíc! Kniha se ti narozdíl od čtečky NIKDY nevybije, což teď po mém intenzívním zážitku, kdy se mi mimo civilizaci vybil můj nevybitelný telefon, je sakra fajn.

K rýbě, překonání svejch čtenářskejch mantinelů se přidal do maloměsta přijedší (zde chci upozornit, že word nezná minulej přechodník!) cirkus, kterej vlastně není cirkus, ale jakejsi krotitel krokodýlů pod šapitó, kterej mě štve hned několikerejma bodama svý existence. Za a) přijel o prázdninách, což by podle mě cirkus fakt neměl, protože za nás přijel vždycky o školním roce (většinou v září, nebo v červnu) a ve škole nám klaun / akrobatka / krotitel bůhví čeho rozdal 20% slevu na vstup, pokud s námi půjde jeden dospělý. Můj táta mi vždycky pečlivě vysvětlil, že to je strategie prodeje, že lístek pro dospělýho stojí víc a vůbec všechny ty marketingový věcičky a pak to shrnul velmi zastřešující větou : „Ale my bysme do cirkusu stejně šli, takže toho využijeme!“ Za b) neustále jezděj po městě s jakýmsi děsně řvoucím apliónem, kterej vyřvává, ať se tam všichni utíkáme podívat. Kamkoli se hnu, je tu se mnou ten jekot a já jsem z toho už patřičně otrávená. Sakra benzín dneska nestojí hubičku, vyplatí se jim to vůbec? Za c) šapitó a všechny ty krokodýly mají na štěniskově oblíbené polelouce, kde se teď štěnisko nemůže venčit a je z toho značně rozmrzelý. Tak rozmrzelý, že doma vyvádí šílený neplechy. Naše fena kdysi sežrala trus nějakýho slona, nebo co to bylo na úplně stejným místě, když tam byl opravdovej cirkus. Tak by mě zajímalo, jak vypadá krokodýlí lejno a za jak dlouho ho zemědělci zaoraj.

A vůbec. K tomu všemu mi roste moudrák. Ale jinak? Že bych si neměla stěžovat, co?

Pšíííík!

P.S. 
A zase ta klíčová slova! Dnes jsem objevila tohle:

Rady na zkoušku z biochemie jsou asi následující: Fakt se to všechno naučte a hrozně moc se to snažte pochopit, i když třeba budete mít pocit, že to vůbec nikdy pochopit nemůžete (jako já). 

A k čůrající holce jsem fakt vyděšená, protože když jsem to zadala do gůglu, vylezly z toho samý prasárničky. Takže buď se člověk s kliknutím na můj blog totálně splet, nebo to pro něj byla oáza klidu. Kdo ví?