Pátek, vy-víte-koho svátek

Tak tu máme pátek. Kdo vymyslel, že i v pátek budu muset vstávat na sedmou? Moje zmatenost při balení neznala mezí. Něco jsem bez ladu a skladu nahrnula do krosny a vyrazila. Když jsem v půlce cesty zjistila, že nemám sešit ani na jeden ze dvou předmětů, kam právě mířím, mohla jsem se jen bít do hlavy. Na imunologii už bylo ale nad slunce jasné, že nemám ani plášť (dutost mojí hlavy někdy nezná mezí) a musela jsem se trapně kát před naší paní (slečnou?) cvičící. Ta si ho ale zrovna zapomněla taky, tak jsem čočkovou nedostala. Výjimečně.

Taky jsem usoudila, že jsem si na bytě zapomněla nabíječku na noťas (věc, bez které se víkend nedá nazvat víkendem) a mobilem naháněla A. ať ji tam někde uloví. Nabíječka samozřejmě dávno oxidovala v mojí krosně. Dala jsem si ji tam večer s tím, že ráno bych ji zapomněla. (Když zrovna vyvoraně nenarážím do futer s vytřeštěnýma očima snažícíma se zaostřit v ranní tmě, jsem docela lucidní, ne?)

Ve vlaku jsem jela s týpkem, co měl trvalou. TRVALOU chápete to? Vypadal jako Peter Nagy, když měl fakt špatnej den. Původně jsem si myslela, že je to určitě cizinec a důležitě se ho anglicky ptala, jestli má v tom kupé místo. Anglicky mi samozřejmě odpověděl, přestože to byl Čech jako poleno (což jsem zjistila záhy) a já jsem musela celej zbytek cesty nechutně předstírat, že blíž, než v Maďarsku jsem se rozhodně nenarodila. Průvodčí opět nepřišla. Vím, že až si příště s tím, že už jsem dvakrát zbytečně vyhodila 68 korun, nekoupím lístek, přijde a budu platit ještě pokutu.

Koupila jsem si za dost nekřesťanský peníze učebnici na němčinu. Po nákupu jsem se trochu klepala, že s obsahem svý peněženky, kterej mi potom zbyl, nedojedu domů. No, co vám budu povídat, jen sa trela, chybaly milimetry, ale dojela jsem. Horší je, že ten jazyk už teď asi fakt nezvládám. Po první lekci. Jak jsem odcházela po první hodině nadšená, když jsem otevřela cvičení, co máme vyplnit za domácí úkol, málem to se mnou švihlo. Mám pocit, že ten jazyk má asi tak dvakrát větší obsah souhlásek, než čeština. A všechny jejich samohlásky (když už se tam uvolej nějaký prsknout) jsou éčka. Mám pocit, že ty slova vypadaj nějak takhle : Retegeetersgspgeeqwerz. A přečíst to je pro mě dost oříšek. Říct „Wý hajsn zý“ je pro mě strašný. Mám furt tendence říct „Wý hajzn zý“, nebo „Wý hajsn sý“. Jak prostě můžete tak rychle říct za sebou s a z? Nemožné. Ale budu se snažit. (Taktně nedodávám, že slovo průvodkyně v první lekci jsem hned zavrhla. Psát to sem nebudu, kdo má zájem, nechť si vyhledá.)

No a teď mě omluvte, jdu zničit nějakou smrkovou monokulturu potištěním milionem materiálů do školy. Tschüss.