Víkend byl nabitý! Týden bude (bohužel) opět nabitý víc.

Tak jsme si v sobotu sbalili velikánský obnos peněz a vydali se na dalekou cestu na Náš chov. Můj tatínek zklamal a nekoupil si ani bejčka, ani kravičku, dokonce ani kozu, či ovci (i když na ovce zálibně pokukoval, pást si ovce kdesi v tichu, dojit si je a vyrábět sýry by byl ani jeho sen). Dokonce ani králíka si nesbalil do kabely jako dědové všude okolo. Přivezli jsme si (nudně) pouze cibulky tulipánů a narcisů, který se brzo budou sázet. Ty tulipány maj mít bledě modrou barvu bez použití inkoustu (a říkám vám, jestli ji nebudou mít, budu fakt naštvaná) a narcisy maj vypadat jako astra. Tohle mě fakt baví, narcis vypadající jako narcis je nuda, ale narcis vypadající jako astra, nebo astra vypadající jako narcis, to má grády, uznejte sami.

Při obědě v místním pomalém fast food stánku nás dědeček s babičkou krmící čtyřletou vnučku hranolkama s kečupem (přiznám se, neudržela jsem se a protáčela panenky) vyhodnotil jako manželský (milenecký?) pár a byli z nás trochu pohoršeni, což se nebáli dát najevo. Moc jsem to nepochopila, možná já vypadám tak staře, nebo táta vypadá tak mladě, nebo je dnešní svět tak pokroucenej, že dvacetiletý holky choděj s pánama o třicet a víc let staršíma, každopádně to bylo zajímavý.

Když jsme přijeli, myslela jsem, že mi upadnou nohy a natáhnout se do vany vypadalo jako dobrej nápad. Štěnisko to ale vyhodnotilo jinak a tak jsem se s ním vydala na výpravu. Naivně jsem si myslela, že když mám světlého psa, tak ho ve tmě uvidím. Neviděla jsem. Taky jsem si myslela, že se skoro půlroční štěně bude ve tmě bát a bude se mě držet. Nebálo se. A vrcholem mojí naivity byla představa, že si bude myslet, že já ho bez problémů vidím. Věděl, že ho nevidím a nejvíc se mi schovával, dělal na mě triky a vyskakoval na mě ze zálohy. U toho na sebe nasbíral milion lopuchů. A tak nastala fáze: Kterak štěnisko poznalo, co to je bodlák. Při vyčesávání mě pokousalo, kňučelo, brečelo a vztekalo se. Naprosto nechápalo, kde se to na něm vzalo. Myslím, že příchody z procházek teď s ním budou o to veselejší.

Nedali mi neustálé narážky na člověka jménem Ornella Štiková v denním tisku, na blozích (např. i na 1000 věcí, co mě serou) a usoudila jsem, že B. bude vědět o koho jde a dotazovala se jí na to. Tak už vím, kdo je Ornella Štiková a říkám vám, asi bych žila i bez toho. Není nad to si zbytečně rozšířit obzor a pamatovat si další kravinu, která mi akorát uzme pár neuronů.

Moje máma celou neděli pobíhala po domě a vykřikovala, že v pondělí mají být tři stupně. Ležím teď v posteli, měla bych se zvednout a vydat se do školy, ale mám trochu strach, jak to tam teda ve skutečnosti vypadá. Pokud umrznu cestou, měla jsem vás ráda. Ráno jsem si stihla vytrhat obočí, což byl můj jediný rest po víkendu. Vzhledem k tomu, že byl fakt nabitej, jsem na sebe pyšná. Moje managerování vlastního času dosáhlo dokonalosti. Jsem například schopná číst si skripta z farmakologie a vařit u toho telecí. Nebo lakovat mámě nehty a nechat si od ní předčítat skripta z imunologie. Došla jsem i k tomu, že jsem vytáhla bratrův starý držák na noty (hrával na klarinet) a postavila si ho před žehlící prkno. Dokonalé! Přijdu si trochu jako blázen. Ale do vany, ani na záchod to zatím nenosím, takže v pořádku.

Krásný týden všem. Vykročte pravou!