Chudoba, bída, omrzliny

Když jsem před třema rokama (proboha to zní hrozně) poprvé opouštěla vody mého rodného přístavu a vyrážela poprvé na vejšku (protože už jsem byla velká holka, no ne), všichni mě vyprávěli, jak budu žvejkat suchý rohlíky a modlit se, abych za stovku dojela domů. Upřímně, nebála jsem se. Nejsem přeci blbá a spočítám si to. První týden se mi podařilo koupit si kalhoty a triko (protože byly prostě nejlepší – dneska už je tuším nenosím) a začal můj opravdový studentský život.

Rozpočet je našponovanej a návštěva sekáče vám z „fazolí s klobásou“ k obědu udělá fazole. Dva svetry vás donutí jíst týden tousty se sýrem a kečupem (protože kečup jste si koupili, když jste na tom dávno tomu byli finančně líp). Nejhorší na nakupování v sekáčích je totiž to, že když něco dobrýho zříte v normálním obchodě, můžete si tam pro to přijít i za měsíc, i za dva měsíce a za tři měsíce to obyčejně bude ve slevě za přijatelnou cenu. Když vám něco sedne v sekáči, jste v háji a musíte to brát hned, protože buď to skončí ve skříni jiné podobné chmatalky, což je prostě smolík pro vás, nebo si to oblíkne bezdomovkyně z hlavního nádraží, a to je vážně škoda.

Co se týče jídla, běhá vám v hlavě neustálý obraz fotky námořníků z kurdějema, a protože chcete mít ještě chvíli vlastní zuby (protože nemáte peníze na umělý přece), ládujete ovoce a zeleninu, na kterou máte. Což je standardně květák a brokolice a hrušky a jabka. Jabka si přivezte z domu, kupovat jabka z Itálie je to, čemu se u nás doma říká gaspyjáž. A tak snídáte jogurt s musli, které jste si odsypali na tajnáša doma s jabkem, kterej jste vočesali ze stromu, ze kterýho vám bylo výslovně zakázáno cokoli trhat. Pohoda, ne?

Každý dobrý skutek má být potrestán, takže když jsem naposledy dala pětikorunu mladíkovi vyhrávajícímu na Svoboďáku, byla to o dva dny přesně ta pětikoruna, která mi nestačila k zaplacení nákupu šamponu a musela jsem vytáhnout kartu. A to byla tragédie. Moje karta je sice o něco málo bohatší, než já, ale o moc to není. A musí zamazávat takový protivný položky, jako je třeba nájem, což jí dává dostatečně zabrat.

Navíc jsem na víkend v Brně. Jsem s tím v hejtu. Za prvý se to prodraží, za druhý začlo u nás na horách sněžit, štěnisko poprvé v životě uvidělo sníh a já u toho (opět!) nebyla. Taková já jsem psí máma. Táta mi popsal, jak je z toho v háji, neví, jestli do toho má šlapat, nebo ne. A taky neustále všude čuchá, protože nemůže najít svoje stopy. Nejsem u toho a stydím se.

Takže, kdybyste mi chtěli poslat finanční injekci, číslo účtu vám ráda sdělím. Bilance tohoto víkendu : 2 svetry ze sekáče.

Majte sa.