Bejci, germáni a plíny

Nezbývá mi říct, než : Děcka!

V pondělí se mě rozhodly moje pleny (ne, nebojte, netrpím žádnou inkontinencí, myslela jsem tyhle pleny) zbojkotovat a šílenou bolestí mě zahnaly do postele už v půl deváté. (Touto krátkou větou jste se dozvěděli jedno ze základních medicínských poznání, že mozek nikdy nebolí, bolí jen jeho obaly. Buďte rádi, že to víte, možná vám to k ničemu nebude, ale aspoň s tím můžete machrovat.) Myslela jsem si, že mi hlavu zevnitř čtvrtí permoník a že se mi rozletí a vypadne mi mozek na podlahu. Otázka je, jestli by to byla škoda. Každopádně jsem se rozhodla to neriskovat a s mokrou plínou (tentokrát již vopravdickou, ne ale žádnou pemprskou, ale poctivou látkovou bez sucháčů) jsem zalehla do postele. Po 12 hodinách ve škole se možná není co divit. Ráno jsem vyskotačila jako rybička. Dvanáct hodin spánku po dvanácti hodinách práce je strašně osvěžující záležitost, nevěřili byste tomu.

Byla jsem na první hodině němčiny. Lektorka se mi zatím více, než líbí. Moji spolužáci jsou naštěstí všichni OPRAVDU začátečníci, někteří dokonce i s cizím jazykem. Po první hodině si přijdu jako Maxi kong. Moc dlouho mi to ale nevydrží, protože hodiny mě čekají i přes celé zimní a letní zkouškový, a to (promiňte, paní lektorko) na němčinu nebudou myšlenky. Nicméně na lekce chodí jedna paninka, kterou jsem chtěla praštit tupým předmětem už tuto první hodinu, a to jsem člověk povětšinou snášenlivej, mírnej a hodnej. Teda minimálně si to o sobě myslím. Haha. Už se umím představit a říct odkud jsem. Vše, co jsem od první lekce čekala!

S B. se o přednáškách bavíme focením a sepisováním lidí, co spí. Jsme škodolibý mrchy, že jo? Musíme si teď hlavně dát bacha, abysme neklimbly, protože oni by nám to vrátili. Zaznamenány jsou neuvěřitelný věci. Chápete, proč někteří lidi chodí na přednášky svačit a spát? Chápu, že se stane, že usnete, protože jste vyčerpaní, to se holt stane každýmu. (Ale vypadá to srandovně, takže fotit si to je neškodná zábava). Ale proč si tam někteří nosí opulentní oběd, který si přímo před zraky člověka, který se nám snaží něco vysvětlit, zasouvají hluboko do hrdla, to nepochopím nikdy.

Můj seznam, co mám udělat o víkendu do školy, se povážlivě prodloužil. A to prosím pojedu v sobotu na chovatelskou výstavu, protože si tam přeje jet můj drahý otec. Nevím, jestli si koupí bejčka, každopádně bych zde chtěla zdůraznit, že býci nedojí (občas člověk potká lidi, co si to myslí, tak jen tak na okraj, nemyslím si, že jste negramoti, nebojte). Na takovéhle zábavy si musím najít čas. To kdybyste někdo nechápal, proč jsem ve skluzu

.

Jdu se naládovat prázdnýma kaloriema bábovky a lehnout si k učení. To se prý nejlépe tráví, říkají výživoví poradci.