Stará bréca

Vážení,
dneska je mi 21. Už "jsem se (dokonce i) narodila", jak se říká. Narodila jsem se totiž v 7 večer. 19:00 je moje nejoblíbenější hodina, to už je prostě tak, když vám nějaká hodina byla jednou v životě tak dobrá, že jste se odhodlali vylízt z ideálního prostředí máminy dělohy na tenhle ne-tak-úplně-ideální-svět. Nepíšu to sem samozřejmě, abych vás donutila mi popřát, ostatně to je neslušné, ale abych si nějak ospravedlnila přísun stížností, který se teď na nás chystám sesypat. Jsou to takové moje osobní "hejty" sesbírané za poslední dobu, takže se nestyďte nějaký přidat, nebo mi říct, že je nějaký naprosto neopodstatněný.

1. Všude ve městě jsou zvratky a sklo
Jako chápu, že je jaro a že všichni se rozhodli pokalovat po venku. A že se prostě holt občas udělá někomu z venkovního pokalování šouflíček. Ale že musí bejt poblitej každej kandelábr a kosy jak kolo do vozu jsou všude po cestě do školy (a já poskakuju jak kašpárek na špagátu, abych prošla), to mi vážně do hlavy nejde. To samý sklo. Vožerete se, flaška vám vylítne z ruky. Rozbije se. Ok. To se stane. Ale aby se musely všude povalovat střepy evidentně schválně rozbitejch lahví, to se mi taky nelíbí. A pokud máte psa - sami víte, že z venčení se stává prostě neustálej souboj se psem, aby nešlapal do střepů a nežral vožralecký vomitusy. Achjo.

2. Kožená taška, kterou si chci koupit, stojí moc
"Omylem" jsem vlezla do jednoho obchodu s českým koženým zbožím. Hodinu jsem áchala a óchala nad botičkama. A pak jsem JI uviděla. Je to ta nejkrásnější taška pod sluncem. Je z broušený kůže a stojí prostě HODNĚ. A já ji chci. Ale nemám na ni. Achjo.

3. Test z angličtiny a mikrobiologie
Příští týden píšu z angličtiny a mikrobiologie. Normálně by mi to vůbec nevadilo, prostě tak to na naší škole chodí. Ale víkend po mejch narozeninách? Kdy mně budou volat všechny tetičky (zvlášť ty ze Slovenska, se kterejma je rozhovor výživně dlouhej), babička mi udělá dort a bude chtít, abysme si spolu daly vínečko a naši taky budou chtít slavit? Vono to není zrovna jednoduchý odmítat, zvlášť, když jsou to moje vlastní narozeniny a slavit je prostě chci. "Padej od toho učení a pojď si s náma dát dort, jsou to přece TVOJE narozeniny!", je věta, kterou asi teď uslyším často... Ou né.

4. Že mi cesta domů vlakem trvá tři a půl hodiny
Dojet na rodnou hroudu není vůbec jednoduchý. Cestou z rodný hroudy většinou spím, protože jsem po víkendu tak tolčokovaná, že mi padá hlava i ve stoje. Ale po cestě ze školy jsem nabuzená, aktivní, něco bych dělala, ale jen nudně sedím ve vlaku namáčklá mezi 7 dalších lidí, který povětšinou neznám a čumím z okna. Navíc kousek od cíle čekám půl hodiny na přípoj a nikdo, slovy nikdo pro mě nechce přijet. Fňuk. A navíc jsem dnes přecenila svoje možnosti, vypila ve vlaku litr a půl vody a musela tam na záchod. To je moje noční můra, zvlášť, když jedu sama a jsem obsesivní, že mě někdo okrade, takže se motám po hajzlíku, je mi ekl dát krosnu na zem a tak se tam převažuju na všechny strany - no kdyby si mě někdo natáčel, asi by se hodně posmál.

5. Že jsem zase o rok starší, ale ani trochu víc rozumná
Léta letí. Znáte to. Nacházím si vrásky na čele, šupinatěj mi ruce, jak jsem tu mnohokrát probrala, nevydržím pít (nikoli vodu) tak jako před lety, když si dám dortík, bojím se, že mi břicho přeteče přes kalhoty (von ten metabolismus není co bejval), stále častěji mě bolí hlava, nepamatuju si, co si nenapíšu, padaj mi vlasy, nesluší se, abych nosila 2 copy, mívám chuť na kávu... No prostě stárnu, ale že bych moudřela, to se říct nedá.

Takže... Dnešní Metuzalém se s vámi loučí. Obdobný příspěvek zase za rok, pokud mi blogovací elán vydrží, pokud mě mé stárnoucí tělo nezradí a pokud budete stále moji milí čtenáříci ;-)