Diagnózy na dálku jsou na dvě věci!

Moje drahá čtenářská obci!

Víte, jak se říká: To bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli? Co byste vlastně svému nejhoršímu nepříteli přáli? A kdo to vlastně je? Na tyhle otázky totiž nedokážu sama odpovědět, ale (!) můžu vám říct, proč mě to napadlo. V úterý mi totiž lékařkou bylo diagnostikováno asi 40 aftů v mé drahé ústní dutině, a to je věc, kterou bych nepřála vážně nikomu. A upřímně, nepřeju ji ani sama sobě! Jediná pozitivní věc na tom je, že mi ta doktorka vyvrátila mé přesvědčení, že umírám na nějakou hyperzákeřnou nemoc. Protože, když se mi v puse vyrojilo to množství těch fááákt divnejch útvarů, projela jsem si to gůglem a ten pravil dost neurčitý věci. Proto jsem zavolala bratrovi, kterej chodí s medičkou v pátém ročníku (!), aby mě zkusila diagnostikovat na dálku, i když vím, že to asi není úplně optimální. A ta mi poměrně jednoznačně sdělila, že má syfilis a že mám neprodleně navštívit někoho, kdo ten diplom už teda jako má. Trochu mě to vyděsilo, ale mé přesvědčení, že syfilis nemám, bylo silnější. Zavolala jsem tedy (tentokrát už po své vlastní ose) bratrově BÝVYALÉ přítelkyni, která už je nějaký ten pátek v lékařské praxi (protože někdo potřebuje ve vztahu prsa šestky a někdo medicínu, to víte), která mi též diagnostikovala syfilis. To už trochu otřáslo mým sebevědomím. Navštívila jsem proto paní doktorku, která mi zkušeně koukla do pusy a pravila něco jako: „Holka zlatá, to jsou afty. Ale že jich teda máte.“  A napočítala jich asi 40. Nakonec mi moje představa, že jsem něco jako Rudolf II. pomohla a dostala jsem kloktadlo, které mi moc bodlo a tímto za něj děkuju.

S tím souvisí další kauza. A to skloňování a rod slova aft. Vždycky jsem si myslela, že to jen ten aft, ale byla jsem vyvedena z omylu. Prý je to ta afta! Takže mi nebylo diagnostikováno 40 aftů, ale 40 aft,  z čehož jsem špatná ještě teď. Věděli jste to??? Já vždycky říkala, že mám aft. Blbý totiž je, že se nejčastěji říká, že máme afty (hrady, ženy) a nepozná se nic. Ou jé.

Dnes jsem byla ráno na odběru krve a zase jsem se utvrdila v tom, že tisíckrát radši starej chlap, než stará ženská. Starej pán si se mnou povídal o tom, jak musí jít na cétéčko, jak se mu nedaří přestat kouřit, co studuju, kde pracoval... No byl fakt milej, možná by někomu vadilo, že se chtěl bavit, ale když to je příjemnej rozhovor, tak proč ne...  No a pak se přiřítila stará paní, divoce bušila na dveře, naprosto ignorovala, že na ní sestra volá, že se převlíká... Korunu tomu ale nasadila o pět minut později. V ordinaci začal zvonit telefon. Zvonil a zvonil. Paní se zvedla, běžela ke dveřím, zabušila a zakřičela: „Sestři, zvoní vám tam telefon!!!“ Zevnitř se ozvala sestra, která byla jednoznačně zamotaná v laboratorních kalhotech, že teda jako ví. Když o chvíli pozdějc telefon přestal zvonit a všichni jsme slyšeli nezřetelné: „Ordinace doktora XY, prosím?“, paní naprosto nelenovala a před čtyřma dalšíma cizíma lidma nalepila ucho na dveře! Já byla nenasnídaná, hladová, rozespalá, otrávená... Takže jsem málem padla z lavičky. Neříkejte mi, že jste někdy viděli takhle drzýho starýho chlapa!

No a pro vás, kteří jste si stěžovali, že jsem si stále ještě nevytrhala obočí, mám dobrou zprávu. Moje máma mi dneska ráno řekla, že mě objednala na kosmetiku, protože už se na to nedá dívat, takže za 2 hodiny možná zase budu vypadat jako člověk, kterému se dá pohlédnout do očí ;-).

Žádné afty, žádné důchodkyně u lékaře, žádní lékaři vám všem!