Díra

Ať si mě Módní peklo třeba ukamenuje, ale já už jsem potrestaná sama dost. To máte tak, vyšla jsem si dneska ráno do školy s ponožkou s dírou. Ne schválně, já nevěděla, že je tam díra. A jak jsem si tak do tří hodin pěkně chodila a žila s kozačkou a s dírou na ponožce, začalo to najednou pálit, bolet a vytvořil se tam monstrmasakrózní puchýř. A jak jsem se tak belhala a proklínala se do patnáctýho kolene zpátky (sebe sama, vidíte, jak ženy mohou být emancipované), vzpomínala jsem na léta mládí, kdy součástí naší pubertální revolty bylo odmítat nosit přezůvky ve škole. Ach, jak jsme byli mladí, blbí a arogantní (titu MBA), když jsme prchali před školníkem, který celou chodbou hřímal: „Kde máš bačky?“ Nafučená pusa za třídní důtku k tomu jasně patřila. Co já bych dnes dala ve škole za přezůvky, které na mě čekaly v sídle naší studentské neřesti (= na našem skromném studentském privátě). Skoro jsem přemýšlela, že vynechám i nákup a budu večer radši o hladu, než abych se s tím musela belhat ještě pro jídlo, ale zase já jsem holka hladová, takže jsem to neoželela.

Nákup. To byla taky story. Jsem hrozná. Vždycky jdu do obchodu s přesvědčení, že si koupím pět tukovejch rohlíků a vysočinu, protože takhle prostě studenti žijou, ne? A pak tam vlezu, první je vždycky zelenina a ovoce, kde si přece něco musím koupit, protože je to zdravý a dobrý a moc mi to prospěje a pak uvidím první nápis bio a už to jede. Nakonec si koupím i kefír, protože laktobacily a drahý jogurty, protože laktobacily a rybu, protože polynenasycené mastné kyseliny, jod a vitamíny rozpustné v tucích a pak když se vším tím ztělesněním zdraví odcházím k pokladně, chce se mi se fackovat a moje záda celou cestu domů brečej. A dnes i moje noha.

Jezte zdravě a kontrolujte si fusekle.