Zásadní report o zkoušce z biochemie!!!

Tak jsem se ve středu odpoledne vydala na autobusák na cestu do jámy lvové. Před cestou proběhlo násilné loučení se štěniskem, kdy mi ho táta musel rvát z náručí a já jsem vykřikovala, že chci jet s ním. Autobus jede kolem našeho domu, takže mi taťka se štěniskem zamávali a já se rozeřvala. Málem jsem z toho na kruháči vypadla ze sedačky. Tudíž jsem se rozhodla dát zase rychle do pucu a opakovat si. Rvala jsem si vlasy z mastnýho culíku a nechala se zachvátit totální panikou.

V našem brněnském bytě bylo milion šest set stupňů (Celsia, kdyby se někdo ptal) a nedalo se tam dýchat. Zloději nezloději jsem tam otevřela všechny okna i balkon a odešla si do hospody na večeři. Číšník se mě třikrát zeptal, jestli mám večer čas, což bylo vzhledem k mému obličeji těžce zkouškově postiženámu akné a vlasům připomínajícím továrnu na řepkovej olej více, než podezřelé. Tvrdošíjně jsem odmítala. Pak se mě zeptal, jestli čekám na přítele a že je to grázl, že nepřišel. Čekala jsem tak maximálně na Murraye (autor Harperovy biochemie) osobně, aby mě přijel spasit.

Provedla jsem kardinální očistu svého těla (když už to nešlo s duchem) a šla spát. Vedrem jsem nemohla usnout. To víte, holka zhejčkaná chladem cihlovýho domu spí v bytě! A když jsem usnula, tak jsem se pořád budila. Protože jsem nechala rozražený okna, poštípaly mě nějaký mrchy a vůbec, noc byla prostě špatná. Ráno jsem vstala, násilím do sebe narvala jogurt a půl rohlíku. Šíleně mě bolela hlava. Na zkoušce jsem zapomněla na bolest hlavy, na štěně, na bolest žaludku, na jogurt, na stres a popsala 8 stránek. S jednou otázečkou jsem si moc nevěděla rady, ale snažila jsem se to natvrdo okecat. Odevzdávala jsem s docela dobrým pocitem. Jedna moje spolužačka zahlásila, že to musíme jít zapít panákem zelený, kterej jsem omylem z půlky vylila na stůl (když jsem zásadním prohloubeným gestem ukazovala, jak jsem tu šipku nakreslila). Tam se mi to rozleželo a došla jsem k tomu, že jsem to určitě nenapsala, protože jsem si vzpomněla na všechno to, co by se tam ještě dalo napsat.

Cesta domů v klimatizovaným EC byla více, než v pohodě. Večer jsem byla pozvaná na párty, kde jsem se nehorázně opila a znovu sama sebe přesvědčila, že jsem zkoušku určitě nesložila. Další dva dny mě pronásledovali šílené sny, jak mi volají, že jsem zkoušku nesložila a že je to hrdelní zločin. A pak jsem si zase řekla, že jsem popsala tolik papírů, že z toho něco bejt prostě musí. Dnes se konečně ukázalo, že je z toho krásné dva mínus, pokud to teda někdo nezmrvil a napsal to TAM správně (to víte, já jsem paranoidní). I když jsem si klasicky myslela, že proskočím stropem štěstím, až se dozvím pozitivní výsledek, nebylo tomu tak. Asi půl hodiny před zjištěním nám na zahradě praskla obrovská větev a sesula se k zemi (tento rok už druhá!), takže jsme měli prácičku s odklízením katastrofy.

A teď mám prázdniny... Asi! Oslavila jsem to tím, že jsem si vzala jogurt, podívala se na datum spotřeby (11/8) a strčila si jednu lžičku do pusy... A pak jsem zjistila, že datum spotřeby byl 11/8/11. Lednička mojí babičky nutně potřebuje generální revizi, takže začnu asi tam.

Co vy a léto?