Určitě byste to do mě neřekli, a přesto je to tak. Můj pseoudoblogísek
funguje už rok! Přesně před rokem 15.7. (což teda není úplně přesně před rokem,
protože 2012 je trapně přestupnej) zřelo světlo světa můj první příspěvek,
kterej byl dost o ničem, ostatně prakticky jako všechny ostatní texty, který ho
následovaly.
B. se tenkrát nemohla dál dívat, jak mě vysoká škola
naplňuje zážitkama, který nechce nikdo poslouchat a založila pro ně odkladiště.
A od té doby je sledujete vy, Velkej bratr, internetoví stalkeři, zuřivé a
zuřiví anonymní a sem tam nějakej ten špión.
Včera jsem nostalgicky vzpomínala na svůj život na střední
škole, a i když bych se tam asi už nechtěla vrátit, ta atmosféra mi děsně
chybí. A vůbec, vždycky když se podívám zpátky, přijde mi, že můj život byl v té
době zásadně jednodušší. Všem co ještě neodmaturovali proto přeju, aby si to
dovedli užívat plnejma douškama jako tenkrát já.
Takže můj milý rádoby intelektuální blogu, lomcuju ti
pravicí (jako stréc z Moravy), připíjím si na tebe s pozvedlou číší v levici
a nechávám ti zahrát tuš. (Dorty nebudou, byli bysme tlustý na tři prsty!)
Ó, tak to velké gratulace.
OdpovědětVymazatJá teda na střední nijak extra nevzpomínám. Sme byli taková banda individualistů a s některejma lidma sem se za těch 7 let skoro nikdy nebavila. Za to na vysoké to bylo něco jiných. Strávili sme spolu hodně intezivních 7 let, pořád spolu od rána do večera, takže už skoro jako rodina. :-)
OdpovědětVymazatA s tím blogem, člověk má tolik zážitků, ale někdy to nechce zveřejnit. Já si vždycky říkám, že až budu stará, tak aspoň budu mít co vyprávět vnoučatům. Některý zážitky se mi nechce jen tak volně pouštět do éteru. :-D
Gratulujem!
OdpovědětVymazatStredná bola otravná. A vážila som o desať kíl viac než teraz, takže to boli hrozné časy plné sebenenávisti. (Pch, vraj "maj sa rada, taká aká si"...pekná blbosť.)
Ale vtedy ešte fungovala naša obľúbená rocková krčma...fňuk.