Je to zelené, ale plíseň to není!

Když bydlíte (alespoň částečně) v Brně, máte pár „brněnských povinností“, i když jste rodilej a hrdej Čech(áček). Jednou z nich je jít na velikonoční čtvrtek (zvaný též zelený) na zelené pivo, vypít aspoň 3 kousky, potkat na brněnských trzích, které Brňané pravidelně pořádají (kdykoli pro to mají nejmenší příležitost), spoustu známých, které potkáváte často, nebo je nepotkáváte vůbec a neznámých, které samozřejmě můžete taky potkávat často, nebo vůbec.  Pak jet ve vlaku po třech zelených třináctkách a dvakrát navštívit toaletu z důvodu neodkladného močení. Mít báječnou červenou barvu v obličeji, vypadat jako vesnický alkáč a být cítit jako obecní lihovar. Dvě děvčata za mnou probírala svoje magisterské studium ruské a ukrajinské filologie a neustále se rozhlížela a vykřikovala : „Co to tu smrdí?“ Nejsem si úplně jistá, ale obávám se, že to bylo moje lihovarové aroma podpořené langošem (protože jsem se rozhodla sníst nějakou tučnou prasárnu, abych do toho vlaku vůbec nastoupila), ke kterému jsem si od paninky ve stánku vyprosila několikanásobnou porci česneku, což teď neshledávám jako úplně dobrý nápad, protože je mi líto, když ostatní trpí. Proto jsem se snažila co nejméně dýchat, což mi způsobovalo závažný kyslíkový deficit, který se mi vzhledem k tomu, že jsem souběžně odbourávala alkohol, úplně nehodil. Náš vlak měl 25 minut zpoždění a paní průvodčí mi řekla, že možná budu muset trčet hodinu na půl cesty, protože přípoj možná nepočká. Díky. Nepočkal. Strávila jsem milou hodinku na pardubickém hlavním nádraží, seděla jsem na lavičce vedle paní, která původně nevypadala nebezpečně, ale když mě začala přesvědčovat, že bych si měla zajít ke kartářce, protože ona chodí a je moc spokojená, trochu jsem změnila názor.

Test z angličtiny byl vražedný, a i když jsem se na něj učila prakticky pět dní v kuse, nedovedu si moc představit jeho výsledek. Některá slova, která jsem měla překládat, jsem neřekla v češtině několik let (nebo nikdy) a lingvisticky řečeno je mám na dně svojí pasivní slovní zásoby, což popravdě znamená, že mlhavě tuším, že takové slovo by v češtině mohlo existovat, ale nikdy jsem neslyšela, že by ho někdo řekl (natož si nedovedu představit, že bych ho řekla já) a moc nevím, co znamená. Zato test z mikrobiologie, na který jsem se učila pouze jedno odpoledne (rozuměj 2x jsem si to přečetla), protože jsem dala přednost angličtině, jsem s největší pravděpodobností (doufám!) napsala, protože jsem aspoň věděla, co zadání říká. Ale tak... Nějak bylo, nějak bude. Čo bolo, to bolo, terazky som majorom. A tak.

O (prodlouženém) víkendu mám chuť si lehnout, ládovat se vejci (ještě, že babička má domácí chov, takže se nás zdražení víceméně nedotklo), mazanci, jidáši, beránky, čokoládou, ovocem a neřešit nic. Vzhledem k tomu, že na oslavu Velké noci přijede široké příbuzenstvo, bude to asi všechno jinak, což si teď nehodlám připustit.

Co vy a tradice? Těšíte se na mrskot?