Čech na Moravě

Upozornění:

Pokud toto bude číst nějaký skalní fanoušek Moravy, její milovník, nebo hrdý obyvatel, představte si, jak byste se cítili na mém místě, kdyby to bylo naopak a byli byste v Čechách. Pokud si nejste absolutně jisti, že se do toho dokážete vžít, tak se na to vykašlete a nečtěte to. Nemá cenu se zbytečně naštvat.

Lidi se mění. Věci se mění. Můj kdysi indiferentní vztah k Moravě se přerodil. Začínám ji mít (trochu občas) ráda. Dělám jí ústupky. Nebojuju. A přesto vždycky když si řeknu, že teď už ji mám fakt ráda, provede mi Morava něco, co nevydýchávám a jedeme (skoro) od začátku.

Jakožto správnej Čech mám samozřejmě příbuzenstvo na Moravě, takže jsem se nevyděsila, když mi první člověk řekl: „Já su nějaké Jožka.“, ale hlášky typu: „Sluší ti to, je to čanané*.“, nebo „Půjdu se okúpat*.“, mi při jejich prvním poslechu vehnaly skoro slzy (smíchu samozřejmě) do očí.

Protože dělám Moravě ústupky, naprosto v klidu přecházím vtipy:

„Víš, co je největší město v Česku?“

„Praha.“

„Ne, Brno, protože Praha je kraj. Haha. To je čurina, co?“

Už mi ale tak dobře nedělá, když mluvím a řeknu třeba: „A byl tam ňákej člověk.“, a tři lidi na mě vystřelí: „Ježiši, ty jsi z Prahy?“  

Na toto mám ostatně svoji vlastní teorii. Zatímco Pražáci si myslí, že Českou republiku tvoří pouze Praha, Moravani si myslí, že to je Slezsko, Morava a Praha, nikoli Čechy. Moravani, nechci vám radit, ale je to trochu náhra Pražákům na smeč.

Dělám takový ústupky, že jsem se letos kvůli hokejovému finále rozhodla přestat být skalní fanynkou Pardubic, kterou jsem byla po léta a nefandila jsem pro jistotu nikomu. Tak jsem se do toho nového stavu vžila, že nemám ani nejmenší radost, že ty Pardubice nakonec vyhrály. Z toho, že jsem o tu radost přišla, jsem možná i maličkato rozmrzelá. Sakra práce.

Začínám mít ráda Brno. Pár zde prožitých víkendů (i když bez maminky), pár využití toho, co Brno nabízí, ať nákupy, hospody, víno, Lužánky, různé zajímavé diskuze a přednášky mě přesvědčilo, že to město stojí za to a není vlastně tak hrozné, jak jsem se snažila vsugerovat sama sobě i všem okolo, když jsem zde začla studovat. Jo a taky super lidi, kteří tady žijí, ať už jsou náplava, nebo jsou rodilí.

Moravo, možná to spolu jednou dáme i do kupy a já řeknu: Mám tě ráda a chci tady žít. Do té doby bys měla ocenit tu moji snahu. Je fakt upřímná a velmi intenzívní.

*pěkné, vykoupat