(Zlo)volný pád

Je brzo ráno. Nééé zase tak brzo, abych se z toho hroutila a neznala se k vlastní matce, ale rozhodně není doba, kdy moje maličkost vyskočí z postele s radostnými výkřiky. Počkat, taková doba není asi nikdy... Mám filozofickou. Vzhledem k tomu, že jsem měla včera echt pubertální, takže moje spolubydlící uvažovaly, že na mě v noci nalíčí nějakou past, je to možná pro okolí dobře.

Je to už docela dlouho, co mi moje kámice B. založila blogísek (cha, moje pubertální nálada asi ještě nepřešla), abych si slohy o svém báječném a zajímavém (sledujete stále, jo?) životě nestrkala jen do šuplíku, protože by mu mohlo upadnout dno. Internetu prej dno neupadne, ale já se obávám, že taky není nesmrtelnej. (Všichni ajťáci, a že jich znám požehnaně, se právě otřepali hnusem a kopřivkou a jali se mi vysvětlovat, že jako internet teda nesmrtelenej jako je, holčičko.)

Moje obočí už mi pomalu brání ve výhledu, protože stále ještě není vytrhané. Holt začátek semestru no, jiné věci na práci. Například obléhání skriptárny, knihovny a nebožáků, kteří prodávají použitá skripta. A taky snaha dostat do indexu to, co sice na nesmrtelném všesvětovém médiu svítí zeleně, ale nějak se zapomnělo to zapsat papírově. A co je psáno, to je dáno.

Smrt všem kalužím, říkám vám. Včera jsem si opět rozbila hubu před přednáškovkou, když jsem se po velmi zábavné přednášce snažila přemístit na velmi zábavné cviko ze stejného předmětu. Au. A to upozorňuju všechny, že žádnej podpatek v tom nehrál roli. Docela mě pobavilo, že když mi bylo pět, deset, dvanáct, patnáct a já se takhle zrakvila na nějaké zamrzlé, podlé a schválně nastražené vodní ploše, okolí se mi vysmálo a já zvedala svůj bolavej zadek a bolavé sebevědomí najednou. A holahej,  je vám přes dvacet a lidi ve vašem okolí ví, že krček stehenní kosti už není, co bejval a ženou se k vám s pomocí a s : „Jsi v pohodě?“ A tak jsem se štrachala zase do vzpřímené pozice a sebevědomí prakticky neutrpělo. Ale asi si budu muset nechat něco předepsat na problémy s rovnováhou. Někdo nějaké návrhy? (Jo a taky mi někdo vysvětlete, proč se ty opice nutně museli stavět na dvě nohy, nebylo by nám fakt na čtyřech líp? Mně teda určitě.)

Majte sa a vyhýbejte se všem (!) vodním plochám, které vám chtějí ublížit.