Tortura

Moji milovaní čtenáři!

Nejsem člověk, kterej by nějak miloval sdílení fotek ze svého soukromého i nesoukromého života, nedej ty-tam-nahoře fotky své. Dnes jsem ale našla v jednom svém pekelném přístroji tři fotky jednoho mučícího nástroje, o které se podělit cenu má. Jsou to fotky takzvaně mobilní, což nechápejte jako přenosné a jestli zjistím, že mi je někdo ukradl, budu naštvaná, smutná, dezorientovaná, zklamaná a navždy poznamenaná. Jsem jejich autorem, to čestně prohlašuji, nikdo jiný neměl žádný podíl na jejich vzniku, ani nápadem. To, abychom byli právně vyrovnáni.

Tento mučící nástroj se jmenuje Krabice č. 26 (po vzoru Jatka č. 5, pokud Jatka č. 5 někdo nečetl, doporučuju mu zčervenání a následně zpytovat svědomí nejméně dokud nedojde na jejich poslední stránku – toto ovšem neplatí pro lidi mladší patnácti let, kteří mě snad /ale nic proti nim/ nečtou – obávám se totiž, že by dostali pocit, že vysoká škola je jen učení a mučení, což v mém případě trochu je, ale zde bych chtěla zdůraznit, že až tak úplně vždy to není, aby se nebáli). Doprčic, všimli jste si, že ta moje podivná odbočka je delší, než samotné sdělení? Asi bych měla přejít k jádru věci.

1. Takže takhle to vypadá, když se všechny histologické preparáty pěkně vyklopí.

2. Takhle to vypadá, když se pěkně zamíchají.

3. A takhle to vypadá, když se preparáty postupně losují a ty správně identifikované se vrací do krabice. Ať žije histologie!

Poslední dobou mě zde na blogu navštěvuje hodně lidí z Ruska, kteří sem chodí přes odkaz, který jsem několikrát zevrubně prozkoumala a dala jsem ho několikrát přezkoumat i mým ajtý zběhlým kamarádům, ale nikdo z nás tam odkaz na tento blog nenašel, což je mi velkou záhadou. Mám proto asi oprávněný pocit, že zde nenacházejí co hledali, což mě mrzí. Pokud ale někdo z vás mluví česky, ozvěte se (a třeba mi i pomožte rozlousknout tuto záhadu)! Každý „cizinec“ na mém blogu mě zajímá – to platí i pro vás z USA, Brazílie a tak dále. Jinak jsem strašně vděčná za pochvalné komentáře od mé milé česko-slovenské čtenářské obce, jsem fakt ráda, že nevidíte, jak se vždycky červenám a přiblbe usmívám, když si je čtu ;-).

No a protože se mi tady vyskytla jedna čtenářka, která byla zvědavá a ptala se mě na neblogovatelné otázky, založila jsem e-mail, takže kdybyste se chtěli na cokoli zeptat, tak mě pod heslem "ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím" najdete na

dennidavkaironie@seznam.cz

Arrivederci!