Histola, histola, pořád pořád dokola!

Přátelé! Stále žiju. Ale... Histologie mě srazila na kolena. Nepoznala jsem vesicu felleu (žlučový měchýř), sbalila jsem si věci a táhla jsem domů. Jsem unavená, otrávená, 16 dní jsem se učila v kuse, potom jsem vstávala v 6 ráno, abych chodila na ranní samostudium (a ano, touhle dobou je venku mínus tři sta, nesekli jste se!), třistakrát jsem si přečetla story o všech epitelech na-pytelech, sliznicích, vazivech, vláknech, svalech na různejch řezech ze všech stran a pak? Tak nashle! To, že jsem u toho sežrala asi pět set čokoládovejch bobíků, který prodávaj za stále větší prachy a dávaj je do stále menších krabiček, to odmítám komentovat!

Dokonce, a to se mě vážně nikdy po zkoušce nestalo, jsem začala natahovat, když mi telefonovala máma, což vyústilo v to, že se jedna dívčina z našeho ročníku, která v tu chvíli stála opodál, rozhodla mě objímat, čímž mi prostě narušila moji bublinu a k pláči už se neschylovalo. Za to díky, i když lidi, co se mě snažej jen tam objímat, zase tak nežeru.

Takže přátelé, můj plán je jasnej. Teď si dám volný večer, vana, klídek a tak. A zítra začnu opakovat teoretické otázky. A v neděli pojedu do Brna, budu chodit každý den na preparáty, podívám se do všech krabic a to by v tom byl čert, abych ty preparáty nezačla poznávat i na to nejmenší zvětšení, co říkáte?

PS: Vzhledem k tomu, že jsem přemístila svoje blogomísto, archivovala jsem všechny svoje příspěvky z minulých měsíců, takže se nelekejte ;-).