vrtěti pRsem

Tak jsem o víkendu (v rámci studia samozřejmě!) vyjela na rodnou podhorskou hroudu na obecní maturitní gymnaziální ples. Zpětně se na to dívám jako na dobrou volbu, protože jsem snad poprvé od ukončení tanečního kurzu tančila na plese. A zde bych chtěla několikrát hlasitě poděkovat mladíkům, kteří se se mnou do toho pustili, jeden z nich dokonce dobrovolně a opakovaně, což tak úplně nechápu, protože můj šlapu-zelí-styl není úplně vončo.

Upozorňuju, že Ada z módního pekla by si oči vyočila a já jsem si je málem hlavu vytočila taky. Dámy (hlavně) mladších ročníků dostaly nějakej špatnej pocit, že všechno, co je vidět, je fááákt dobrý. Prostitutčí kroje se tam jen hemžily a já se cítila bejt aspirantkou na novicku. A to jsem měla odhalená ramena. (S odhalenými rameny mě kdysi nepustili do jednoho italského kostela, tady jsem měla pocit, že kdybych je měla zahalená, vpuštěna nebudu.)

Holky, ale prosím vás! Já vám do toho nechci mluvit, vím, že jste mladý a beru to. Ale vy, maminky, který jste si nechaly vyholit půl těla včetně obočí, prodloužily vlasy, vytáhly štekle fejklej Blahnik, sehnaly fejklou Vytónku, navštívily krátce zavedenou manikérku, která neumí zkrátit tip a nakonec jste v sexy-bitch kroji udělali deset minut před zašlapáváním šerpy scénu svému synovi, vy se hoďte do klidu, nebo ten váš janek ze samejch nervů tu maturitu neudělá. A ne, nekoukejte se kolem, moc dobře víte, vo kom je tu řeč.

Jinak zítra mám druhý pokus nejpekelnější zkoušky na světě, vykousala jsem si nehtovou kůžičku do krve, mám obočí tak dlouho netrhané, že bych mohla soutěžit s šaolinským mnichem, jsem přecpaná vším možným, čím jsem se snažila obalit nervy. A tak.

Myslete na mě.