Dneska je fakt zima. Intelektuální nadpis, že?

Jsem nejhorší blogerína světa. Nepíšu a ztrácím folouvery! Proč nepíšu? Konečně žiju! Tenhle semestr nám zatím záhadně dovoluje dělat i jiné věci, než jen otáčet stránkama učebnic a zírat na naprosto nesmyslná slova. /Trochu se bojím jsem hluboce přesvědčená, že se nám to vo zkouškovým nehezky vrátí, ale co, teď prostě žijem, žejo!/ Můžu vám říct, že pivo v mým oblíbeným brněnským podniku chutná stejně dobře, když si ho dám jednou za měsíc i třikrát do týdne. Teď jsem to prubla a jo, sedí to. A od doby co jsem objevila fenomén třech vajec na hniličku ve skle s rozpečenou bagetkou, se mi svět změnil a myslím, že už nikdy nebude jako dřív. (A já asi umřu na aterosklerotický pláty ól eraund.)

Kousek od bytu nám postavili zánovní sekáč. Předpokládám, že kvůli tomu, že mě chtějí zruinovat. Musela jsem si tam hned koupit kabelku, protože to byla přesně moje vysněná kožená kabelka, kterou jsem nejnutnějc na světě potřebovala. Ani vám nebudu říkat, kolik stála, nechci se stát obětí střelného útoku. Jenže můj starej oblíbenej sekáč  kvůli tomuhle sekáči asi zkrachuje, z čehož jsem upřímně v hysteráku, takže jsem ho hned taky musela navštívit a udělat i tam útratu. Jsem hrozná. Nejhorší. Skončím v patologickém pekle, jestli se okamžitě nesrovnám a nezačnu se učit.

O víkendu jsem dokonce byla plavat! Překonala jsem svoje celulitidní stehna, i trauma z pohledu na nahé paní ve sprše (moc nechápu princip, že jsme všechny žencký, tak co už - zvládám ještě, když si někdo sundá vršek, ale spodek je na mě moc) a byla jsem plavat. Udělala jsem 10 bazénů a po zbytek pobytu se hřála v sauně a vířivce a snila o tom, že si dám párek na mokrém baru, což jsem nakonec vzdala, když jsem omylem zahlídla břicho v odrazu dveří do sprch od páry (tahle věc se neměla stát).

Na dnešní pitvě jsem prováděla vnější ohledání a byla jsem výrazně pochválena. /Upozornění: Následující věta je mírně nechutná./ Když jsem se pak tetelila blahem nad svojí úžasností a inteligencí, vystříknuly mi mé milé spolužačky omylem obsah abscesu na punčocháče (vzala jsem si já kráva krátkou zástěru). Po celej zbytek pitvy jsem dělala, jakože nic, ale takhle rychle jsem domů ještě v životě nemastila. Punčocháče, přestože jsou krásný, barevný a drahý (dokonce z eshopu s podstatným poštovným) už jsou dávno na dně popelnice před barákem. Pápá, žilo se mi s vámi dobře, ale tuhle krizi prostě překonat nepůjde.

Ze štěniska je největší pes na světě. Okousal tátovi víno (ten keř, alkoholik to psisko naštěstí ještě není) a když se na zahradě stříhaly stromky, sežral tolik dřeva, že jsme z něj měli málem výrobnu papíru. Je to blázen a jít s ním kamkoliv je trochu za trest a pro ostudu, ale my to překonáváme. Z lásky.

Čtenářstvo, mám vás ráda, i když nepíšu. Budu se snažit, jo?