Pláč v Německu

Takže asi takhle přátelé. Máme únor. Možná jste si všimli, já moc ne, mně letěj dny jako z rychlíku. Pondělí, pátek, neděle a zase nanovo. Moc práce, moc věcí k posrání, moc přesčasů.

Sedím u sebe doma (konečně jsem se přestěhovala a i když po zaplacení nájmu nemám na jídlo, jsem nadšená) na gauči a chce se mi plakat. Sešlo se několik věcí. Moje nová smlouva, po který bych mohla třeba i jíst pravděpodobně nedopadne. Angela se jako hodně snaží nám cizincům pomoct, ale stejně musím říct, že tahle země pro cizince asi není. Moc byrokracie, moc pravidel, který neznáte a ani Němci neznají, moc sraček.

"Můj" Němec, jestli ho tak ještě vůbec můžu nazývat, toho jsem přes týden neviděla. A asi ho to vůbec netankuje. Mně se trochu stýská po teplu lidskýho těla, ale spávám teď s nahřívací lahví, tak mi to asi musí stačit.

V mým projektu mám teď vyhledávat literaturu, která neexistuje, ale můj šéf jí chce, tak ji prostě musím někde na web of science vyšťourat. Prostě musím. Prej.

Začíná mi chybět rodinka a svoji dovolenou jsem musela prozatím použít na učení se a konání B2 zkoušky z němčiny, kterou prostě MUSÍM udělat. Aha.

A taky moje nadřízená, která je pod šéfem, je pod hrozným tlakem od něj a přenáší to na mě a jsem ve stresu a smutná.

Dneska bych se měla jít opít, kamarádky jdou. Já jdu taky na chvíli, ale co vám mám povídat, zejtra vstávám ve 4.

Převlíkla jsem si povlečení, rozsvítila aromalampu, nepracuju a pouštím si veselé písně. A přesto se mi chce jen plakat. Což dělat nebudu, protože to přináší jen další trápení, rozmazaný šminky a tak.

Jak na Nový rok, tak... Drž hubu krávo blbá!

Jak jsem oslavila svůj nový rok s Němci.

Takže můj Němec, na začátek bych chtěla opět podotknout, že spolu nechodíme, což neustále deklaruje, se rozhodl, že pro své kámoše uvaří cosi, co nazývá čili. Vlastně je to nechutnej eintopf, s mletým hovězím, spoustou fazolí, paprik, rajčat, smetanou, cibulí a spoustou dalších sraček, co jsme doma našli. Dělali jsme to pět hodin (nelžu), měl na to speciální metody, protože von už to dělá vod svejch sedmnácti let a já umím hovno vařit a samý vysíračky, no znáte to. Pak musel část odebrat a udělat ostřejší verzi, která se nedá žrát, ale ne proto, že by byla mega vostrá, ale nasral do toho strašnýho tabasca a je to hořký jak německá historie.

Potom jsme museli děsně šůrovat, protože měli přijít jeho kumpáni a jako jeho kumpáni jsou Němci, takže na návštěvu choděj prakticky v těch bílejch bavlněných rukavicích, co maj manažeři v Mekáči, a kontrolujou, jestli jste vydrbali hajzl a poličky. Samozřejmě u toho byl vrcholně příjemnej, asi jako Hitler na hranicích Polska nebo osina vítekde.

No a pak přišli kumpáni, já jsem se zavřela do ložnice a odmítala jsem s nimi komunikovat, což jsem podpořila tím, že jsem si sundala kalhoty, protože jsem věděla, že když budu mít dole kalhoty, tak mě nepřijde přemlouvat, protože i když spolu nechodíme, tak by se mohlo stát, že mě jeho kámoši uvidí v negližé, a to by samo žárlil. Od pěti do devíti tu smrděli, dělali bordel, kouřili v obýváku, chlastali pivka, co jsem já zaplatila (pláče moje geizig já) a prděli a říhali tak hlasitě, že jsem to slyšela přes zavřené dveře. To chcete. V devět přišel a přesně jsem viděla, jak se plíží do těch dveří, aby nikdo neviděl náhodou moji prdel, řek mi, že táhnou, dal mi pusu a měla jsem klid.

Jako řeknu vám, na silvestra docela nuda, ale jak já si to užila. Podívala jsem se na Dítě Bridget Jonesový, udělala si prádlo, uklidila po těch prasatech, naložila myčku, zavolala na Skypu všem možnejm kámošům a o půlnoci dostala od Němce totálně zmatený anglicko – německý zprávy a i když docela obstojně ovládám oba jazyky, nebyla jsem schopná z toho vydedukovat ani šajz. A pak jsem se podívala na ohňostroje skrz okno, řekla jsem si, že je to super, že nejsem venku, protože teploměr ukazoval mínus pět a šla spát. Totálně nudná, ale spokojená. Němec mi sice ještě ve 2 hodiny psal, že baru, kde zrovna jsou, hoří střecha (???, doteď mám trochu obavy, že to zapálil on), ale že to prej hasiči rychle uhasili a pokračuje se v párty hárd a všichni jsou v pořádku, čili tato informace pro mě byla naprosto zbytečná a mohla jsem poklidně pokračovat ve spánku.

Němec dotáh v půl vosmý ráno, smrděl jako Teen Spirit, zkoušel na mě nějaký dotyky, tak jsem mu samozřejmě řekla, že se asi totálně posral, potom odpadl do komatu. Já vstala v 10, udělala věci do práce, vysmejčila zbytky, co se mi už včera nechtělo, spravila jsem si kabát a zašila mu 2 trička (taková já jsem hospodyně, kdo by nechtěl českou babu), zavolala svojí babičce, vyřídila potřebný maily, učila se hodinu němčinu, no prostě jsem byla pilná jako včelka. Němce ve 3 vzbudila prostata, musel se jít vymočit, přesunul se ke mně na gauč a od tý doby mě otravuje svojí přítomností (ach, jak mi bylo hezky, když chrápal v posteli). Má kocovinu jak debil, takže se cpe čokoládou (požil celý Toffifee, velký balení lentilek, čtyři Lionky a jednu celou táfličku čokolády (neke) a tváří se, že kdyby krámy nebyly zavřený, žene mě, ať mu koupím jeho oblíbeny Chocolait Chips White (to je něco, jako když si pícháte diabetes mellitus přímo do žíly).

A teď prsimvás čekáme, až vyjde novej Sherlock, protože to je důležitý a to je podstatný. Ne já, ne to, že bych třeba chtěla mít normální Novej rok, dát si nějakej oběd (vepřovou a čočku!) a jít na procházku a ne snášet vrtochy alkoholika s kocovinou.

Omluvte, že jsem sprostá, mám dneska prostě takovou náladičku, sorráč. Jak jste se měli vy?