Hokus pokus - tejden (díky nebesům!) poslední

Poslední tejden a pokus je za mnou. Jo.Záznamy přináším stylově se spožděním.  Nějaký vyhodnocení, co mi to dalo a vzalo čekejte příště.

7.5.2012

Zase pondělí a zase budíček na 6. A zase jsem se do vertikální polohy dostala až 20 minut potom, co vyřvával. Ježiši. Jsem beznadějnej případ. Ale opět jsem i přesto stihla snídani (i když bych se neměla rozšiřovat o tom, že to byl toast bez ničeho, protože jsem si zapomněla koupit šunku a sýr), krémy, zuby. Potom jsem šla do školy. Menzy v okolí byly opět neprodyšně uzavřeny, ale restaurace pravděpodobně na dálku ucítila zisk, tak jsem tam byla svojí hladovostí přinucena jít. Achjo. Ze školy jsem přišla až v pět. Pak jsem propadla šílené únavě a beznaději, což jsem se pokusila zahnat opulentní tříchodovou večeří (a když to nezabíralo, šla jsem si pro zmrzku). Potom jsem psala nejšílenější práci svých dob, přibližně do 11 večer, kdy jsem vzdala sprchu (jsem prase, já vím), ale velice pečlivě jsem si vyčistila chrup, odlíčila se a namazala se všemi mastmi.

Moje hodnocení pro tento den: 6/10

8. 5.2012

Opět jsem si nenařizovala budíček, protože svátek je svátek. A vstala jsem už v 9 hodin! Po snídani jsem si dala odloženou sprchu ze včerejška, zuby, krémy (včetně toho na ruce, který teď vypadaj o moc líp!) a ponořila jsem se do studia výživy, což je jeden z nejšílenějších předmětů na světě a když mi tuhle kámice řekla, že hodlá na zemědělce studovat výživu v magisterským, nevěděla jsem, jestli ji náhodou nemám poskytnout první pomoc. Po studiu těchhle šíleností, kdy jsem co deset minut rozhazovala papíry všude kolem sebe, jsme se opět vydali na meníčko do restaurace. Naštěstí měli jedno jídlo i ve svátek. Díky. Po vypití dvou řezanejch jsme usínali prakticky u stolu, ale odplížili jsme se na byt a dělali cvičení na angličtinu. Nikdy nedělejte cvičení na angličtinu po jakýmkoli alkoholu (ani po rozinkách v rumu, nebo vaječňáku v bombičce). Pak jsem nudně pokračovala se studiem až do večera, kdy jsem byla tak vyřízená, že jsem usínala v kterékoli poloze na posteli i na židli. Potom jsem se opět ohygienila a opět jsem si zvládla namazat obličej i ruce (na který už je prostě i příjemný sáhnout, fakt!) a zúčastnila se našeho promítání na bytě, během kterého jsme usnuli všichni. Dobrou.

Moje hodnocení pro tento den: 10/10 (a to snad jen díky tomu, že jsem si nenařizovala budík)

9.5. 2012

Ty budíky mě zabijou. Opět jsem nedokázala vstát. Vím, že je to ohraná písnička, ale mě to štve. Zpoždění celých padesát minut! Pak už mi nezbyde čas na nic jinýho, než se nasnídat, vyčistit si zuby a letět do školy. Sakra práce. Ve škole jsme na cvičení opět dělali nějakou šílenou úlohu a pak jsem se v pauze chtěla učit v knihovně. Jenže jsem potkala kámici a musela jsem si nechat na fejsbukách ukázat, s kým půjde o víkendu na rande. To víte, před zkouškovým všem klesá morálka. Potom jsem šla na oběd (v menze byla už jen hamburská kýta – když je venku sto stupňů, díky), kterej jsem do sebe naprala a šla se učit na nadcházející test, což se ve skutečnosti proměnilo ve spánek (a musela jsem si nařídit budík, abych na ten test třeba taky došla). Pak jsme psali test, nic moc. Uvidíme (řekl slepý). Potom jsem přišla na byt a byla jsem ráda, že jsem se najedla. Takhle unavená jsem dlouho nebyla. Nevíte někdo z čeho? Dost dlouho jsem tam zbytečně zevlovala, pak jsem vyhodnotila, že takhle teda ne. Takže zuby, sprcha, krémy a spát.

Moje hodnocení pro tento den : 7/10

10.5.2012

Budík. Já jsem nevstala. Jako vždy. Upřímně, vzbudila jsem se 10 minut před tím, než jsem měla odcházet. /Máma mi poslala psychologickej test, jestli jsem vyhořelá, nebo ne. Jedna z otázek (ta za nejvíc bodů) byla: Vstáváte ráno rádi a s těšením se na nový den? Což o to, já se na novej den těším, ale ráda bych vstávala tak 3 hodiny po tom, co většinou musím. Takže jsem byla nucena odpovědět NE a samozřejmě mi vyšlo, že jsem vyhořelá. Jsem vyhořelá?/ No, takže jsem opět stihla snídani a zuby. Potom jsem děsnou rychlostí sprintovala do školy. Po cestě jsem potkala svýho bratrance a ani ho nepoznala, takže se musel chudák ozvat. (A teď ho podezřívám, že si myslí, že jsem to udělala naschvál.) Potom jsem se snažila vnímat, ale jako vždy – čtvrteční mikrobiologie byla plná mého zívání. (Ta paní si musí myslet, že každou středu pařím a já přitom včera seděla, nebo teda spíš ležela, doma.) Potom jsem šla smejčit naši bytovou koupelnu a umyla veškeré nádobí, které jsem kde našla, aby to nemusela dělat moje spolubydlící. Angličtina byla líná jako každej tejden. Všichni jsme po sobě koukali a snažili se předstírat, že navzájem víme, o čem se mluví. Cesta domů byla strastiplná. Po příjezdu jsem chtěla studovat, ale skončila jsem s pondělní Onou dnes, která je pro čtvrtek to pravé. A na závěr dne sprcha, zuby, krém na obličej. Krém na ruce jsem si nechala v Brně a ten domácí se mi už nechtělo hledat. No jo.

Moje hodnocení pro tento den: 6/10

11.5.2012

Není nic krásnějšího, než nemuset si nařizovat budík. Jo, jo a ještě jednou JO! Vstávačka v krásných deset hodin. Sprcha, zuby, obličej, krém na ruce (našla jsem mámin!). Jsem nejlepší. Po poflakování se po domě (pokud vopravdu nejsem nucená, dopoledne ňyc zásadního nedělám) a říkala si, jak je to krásný se takhle vzbudit a nemuset nic dělat. Vo půl dvanáctý jsem se oblíkla a vyrazila k babičce na oběd. Tam proběhla každotýdenní nutná hádka o to, jestli jsem Otesánek (=sním to, co mi babička naloží), nebo Denní dávka ironie (sním to, co je pro můj žaludek ucházející množství). Potom jsem nakoupila rodině (já jsem taaak hodná) a šla se domů učit. Věřte mi nebo ne, ale vydržela jsem u toho od dvou do šesti v kuse (= bez pauz na pití, čurání, zírání z okna a hlazení psa). Potom jsem své zubožené tělo nechala navečeřet a odplazila se povídat si s bratrem (i sociální kontakty, zvlášť v rámci rodiny je nutno udržovat, no ni?). No a potom jsem si přečetla neskutečně debilní časopis, vyčistila si zuby, namazala ksicht a ruce a upadla do sladkého snění. Víc takových dní prosím!

Moje hodnocení pro tento den: 10/10 (opět jen díky tomu, že jsem nemusela vstát)

12.5.2012

Kdo tu včera blahořečil ty dny, kdy se nemusí vstávat? Jo aha, já. No, musela bych znovu. Zase jsem se probudila v 10 na křupajícím povlečení, a i když venku pršelo, byla jsem víc, než spokojená. Koukala jsem zasněně z okna, jak kapky padaj na listy naší třešně. Přiznám se bez mučení, po snídani jsem si nevyčistila zuby, ani si nenamazala obličej, ani ruce, ale prostě jsem si s úsměvem a slastně přivřenejma očima zase lehla do těch peřin a čekala, až mě zavolají na oběd. Po obědě jsem se učila až do večera. Vidíte, jak jsem výkonná? Po večeři jsem měla v plánu pokračovat, ale přečetla jsem si pár článků v National Geographicu, a to se taky cení, ne? Potom konečně zuby, sprcha, krémy. Večer jsem byla vzorná.

Moje hodnocení pro tento den: 5/10

13.5.2012

Poslední den pokusu? Na to jsem si musela nařídit budík. Vstala jsem v osm ráno. Snídaně, sprcha, zuby, krém na obličej. Ruce jsem vynechala, protože jsem mamce vrátila její krém. Potom jsem spárovala rodině ponožky. Záslužná práce. Po obědě jsem si dočítala nějaké věci, který jsem měla číst včera večer, ehm. Potom jsem si chaoticky balila (tohohle zlozvyku se taky nemůžu zbavit) a běžela na autobus. V autobuse jsem se první část cesty snažila úpěnlivě usnout a druhou část bejt vzhůru. Ani jedno se mi moc nedařilo. Večer jsem byla vzorná, učila jsem se, dala jsem si zuby, ruce i krémy na obličej. A byla jsem moc ráda, že usnutím tenhle pokus končí.

Moje hodnocení pro tento den: 7/10