Přátelé, tohle je můj stej příspěvek. Aúúúú (to samou
radostí vyju na měsíc). Nechce se mi tomu věřit, ale je to tak. Jsem to ale
pisatel!
Trochu mě mrzí, že mě stej příspěveček zachyt v období zkouškovém
totální magorovitosti. Leden od mého prvního nakouknutí do vysoké školy není
prostě ten úplně nejlepší měsíc pro komunikaci a pohled na moji osobu. Je to
období, kdy tloustnu, protože žeru jako protržená a taky si vařím denně průměrně 3
kávy, nepočitatelně čajů a 2 kakaa (kakaa proto, že občas dostanu pocit,
jestli toho kofeinu na mě není moc a rozhodnu se ho vyměnit za teobromin, cha),
nemyju si vlasy (protože to strašně zdržuje – opravdu), po obědě si chodím na hodinku
lehnout, „aby se mi lépe učilo“ a občas se (čistě náhodou) probudím s hrůzou
v očích v 6 hodin večer, kdy mě rodinka vyzývá k večeři. Chodím v teplákách
a kakaem vydatně polité mikině, každý večer se divím, kolik pupínků se ještě
zvládlo namačkat na mou již pupínky hojně hostící bradu. V pokoji mám
výbuch bordelu, sestávajícího se z vyházených reklamních triček (ve
kterých přebývám teď celé dny), krabic od řepového džusu (kdysi jsem si někde
přečetla, že je velmi povzbudivý a tak si ho placebovitě nalejvám, ale
doporučuju vám, nezkoušejte to, je to fakt hnus), mých oblíbených kalhot (který jsem
si musela vyzkoušet, jestli se do nich ještě vejdu – naštěstí zatím vejdu),
hory papírů a knih (to to vlastní studium) a dalšího nespecifického bordelu, který
se pomalu naschvál vkrádá do mýho bejváku, protože ví, že nemám čas to uklízet.
Ve volných chvílích mezi studiem se zabývám nahánění psa
našich sousedů, kterej se rozhod si to štrádovat v sobotu dopoledne po
hlavní silnici, vařením domácího jablkového pudinku, objednáváním roztodivných
věcí na internetu, sledováním nejstupidnějších amerických seriálů jaké si
dovedete představit (ano, i já, Brute), nakupováním papírenskejch potřeb (co
kdyby mi na zkoušce dopsala propiska? – 5 náplní prosím; myslím, že mám už jen
patnáct zvýrazňovačů v modré barvě! – 5 balení zvýrazňovačů prosím...) a
doháněním vlastní rodiny k totálnímu šílenství (ne, mami, nemůžu jít
koupit jedno mlíko přes ulici, musela bych se převlíknout a na to nemám ČAS!)
Jo, čas to je to hlavní téma, stačí, abyste si na chvilku
poleželi (protože přece musíte taky trochu odpočívat), nebo se zkusili mrknout
na fejsbuk, kdo z vašich spolužáků je na tom psychicky hůř (protože musíte
mít nějaké sociální interakce), nebo napsali standardně zhroucený článek na
blog a najednou je čas jít spát a vy máte půl toho, co jste měli stihnout.
Tragédie.
A tak svému blogu ke stému příspěvku přeju hodně čtenářů,
hodně kvalytňých článků, méně zhroucení a hlavně hodnou paničku (což je mojí
osobou každopádně zajištěno).
Živjó, anebo co.
Gratulujem k jubileu! :-D
OdpovědětVymazatJsem díky tobě zjistila, že jsem svůj stej příspěvek ani nezaregistrovala :D. Tak příště, to bude 111.
OdpovědětVymazatŘepovej džus? Moje nejhorší jídelní noční můra hned po chlebový polívce se zhmotnila?
OdpovědětVymazatNééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!(kamera zoomuje pryč z mé chvějící se uvuly přes pohled na město z ptačí perspektivy až na konec galaxie)
(Maniak na papírenský potřeby? Well hello there. Mám doma v zásobě snad 350 různejch bloků, kdyby náhodou.)
Já přiznávám, že to je humáč. Ale jsem schopná ho překonat. Né tak rajčatovej, a to bohužel ani v bloody mary. A chlebovku taky nemusím.
VymazatGratuluju ke stému příspěvku!
OdpovědětVymazatA řepovému pití se raději vyhnu...