Reparace nebo restituce?

Pokud se chcete celej pátek cítit bídně (jako já), pijte ve čtvrtek hodně alkoholu a připravte si kočku, která mňouká přes patery dveře. Ráno jsem si myslela, že je vše v pohodě, ale ledva jsem nastoupila do šaliny směr hlavní nádraží, obrátil se mi žaludek do všech možných i nemožných směrů a musela jsem si v půlce cesty (která čítala celkem 4 zastávky, přátelé) dát dýchací pauzu. Cesta vlakem byla taky velmi příjemná, snažila jsem se celou cestu spát, ale samozřejmě že se ve vagónu prostě muselo pokakat malý dítě. Natahovalo mě to, ale překonala jsem se. Doma jsem zalehla do peřin a čtyři hodiny předstírala spánek v migréně. Musela jsem ale zahodit nenápadně prášek, kterej mi moje dobrotivá matka přinesla, protože mám ráda svoje játra, chápejte. 

Potom jsem otevřela skripta z patoly a pustila se do svých obvyklých hypochondrických záchvatů, které ještě podporovala ošklivá práce permoníků v mojí hlavě a žaludek plovoucí v Atlantiku. Diagnostikovala jsem si snad všechno, o čem jsem četla... Jo, vím, že to není normální, ale co mám jako dělat? Asi brzo skončím v rukou nějakýmu odborníkovi. A to mě samozřejmě maximálně děsí. 

Jako největší fetiš dnešního dne vyhlašuju nejmastnější (na sádle pečenej) vepřovej řízek mojí babičky, protože není věc, která by vás z kocoviny vytáhla líp. (Její poctivá česnačka, francouzská cibulačka a vývar s domácíma nudlema jsou na tom v účinnosti tak nějak nastejno.) Jíst studenej mastnej řízek s chlebem a matlat zmaštěnejma rukama skripta z patoly, to fakt stojí za to. Nějak si tu aterosklerózu způsobit musíme, no ne?

Je trochu divný, že se pořád pozoruju a že mi největší euforii způsobí řízek. Možná měla B. pravdu, když mi ve středu řekla, že už bych si konečně měla najít muže. Ale takovej muž, ten se né vždy zrovna snadno hledá. Protože já chci muže, co mi při mojí kocovině bude přikládat mokrej hadr na hlavu, zabije prase (tam mu dovolím asistenci řezníka, protože jsem měkká), nadělá sádlo, řízky i nudlovou polívku (domácí, přátelé) a bude mě hladit a říkat mi, že jednou za čas je to v pořádku a u toho druhou rukou míchat krev. Z toho prasete, ne ze mě. A takovej muž, ten se dneska špatně hledá, to musíte uznat. 

Zdar a sílu (hledejte ji v sýru, ne v pivu!).