Nepíšu, nepíšu, nepíšu, nepíšu. Jsem nejhoršejší na celým světě. Učím se patolu, chodím na praxi do laboratoře, strašně hřeším (kdybych šla ke zpovědi, tak kněz omdlí) a rvu si vlasy z hlavy. Nic jinýho vlastně nedělám.
Zní to jako nuda, co? Ale je to naplněno hysterickým pobíháním po městě, naprostým nestíháním, nejedením (za příšernýho kručení v břiše) a tak. Mám největší kruhy pod očima, co jsem kdy měla. Ani mejkapíček to nezachraňuje tak, jak jsem si představovala.
Umírám!
CO VY?
